Archeologický skanzen

Skanzen vznikl jako součást výzkumného programu, který navázal na výsledky velkoplošného archeologického výzkumu, prováděného na této lokalitě v průběhu padesátých až sedmdesátých let PhDr. Ivanou Pleinerovou, CSc, pracovnicí Archeologického ústavu v Praze.

Místo výzkumu se v r. 1981 změnilo na stanoviště experimentální archeologie, podobné těm, která pracují v Dánsku, Anglii, Německu, Polsku, Francii atd. Stavby ve skanzenu byly budovány na základě archeologickým průzkumem odkrytých půdorysů. Byly používány stejné druhy dřeva jako v dávné minulosti, opracovávané nástroji, vyrobenými podle původních typů, známých z archeologických nálezů. Pracovní postupy byly voleny tak, aby se co nejvíce přibližovaly podmínkám v minulosti. V rámci experimentu byly prováděny pokusné výpaly keramiky v replice hrnčířské pece, probíhal výzkum trvanlivosti a klíčivosti obilí uloženého dlouhodobě v zásobních jamách. V obytných objektech byly zkoumány podmínky bydlení v letním i zimním období.

V archeologickém skanzenu se lze s výsledky těchto experimentů seznámit a nahlédnout tak do způsobu života našich dávných předků.

(zdroj: http://www.muzeumlouny.cz/)

 

Archeologický skanzen

Blšany u Loun

Blšany u Loun

Břvany

Menší zemědělská obec Břvany se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji, na hranici CHKO České středohoří. První písemná zmínka o obci Břvany pochází z roku 1436. Ves kdysi stávala na břehu bahnitého jezera, jež bylo v letech 1807–1808 vysušeno. Dominantou obce je pozdně gotický kostel sv. Martina, jenž byl postaven roku 1501, najdete zde také sochu sv. Jana Nepomuckého z 18. století a sochu sv. Rocha z roku 1932.

 

OÚ: Dlouhá 41, 440 01 Louny

Tel.: +420 415 782 109, obec@brvany.cz

www.brvany.cz

Břvany

České vinařství Chrámce s.r.o.

V Chrámcích sídlí společnost České vinařství Chrámce, s. r. o., jež obhospodařuje 72 ha vinic v Mostě a v Chrámcích. V Chrámcích se zpracovávají hrozny bílých i modrých odrůd. Vína ochutnáte i zakoupíte přímo v sídle podniku v Chrámcích. Dle dohody se pořádají exkurze, prohlídky vinařství s degustací a občerstvením.

 

České vinařství Chrámce, s. r. o.

434 01 Chrámce 32

Tel.: +420 476 110 325, +420 603 383 846

info@ceske-vinarstvi.cz

www.ceske-vinarstvi.cz 

České vinařství Chrámce s.r.o.

Děčany

Obec se nachází asi 12 km od města Louny. Má 4 místní části – Děčany, Lukohořany, Semeč a Solany. Obec Solany proslula odpradávna pěstěním hrušek, tzv. solanek. K pamětihodnostem Solan patří kostel sv. Martina, kaplička, pomník obětem I. světové války, zvonička a statky s barokními a empírovými branami. Děčany jsou díky své výhodné poloze vhodným výchozím bodem pro výlety do Českého středohoří.

 

OÚ: Děčany 29, 411 15 Třebívlice

Tel.: +420 416 596 044, obec.decany@tiscali.cz

www.decany.cz

Děčany

Dlažkovice

Dlažkovice jsou malou vesničkou ležící na úpatí Českého středohoří a první písemná zmínka o nich se poprvé objevuje v 11. století. Významnou památkou obce je zámek postavený v barokním stylu v 17. století, který až do pozemkové reformy patřil rodu Schonbornů. Dnes tento zámek slouží jako dětský domov a děti mohou využít k procházce i park obklopující zámek, který je však veřejnosti nepřístupný. Další památkou je kostel sv. Václava, vedle nějž stojí barokní zvonice se starými zvony a se sochami sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého. Vlak zde jezdil až do roku 2007, dnes zde funguje pouze turistická trať s názvem „Švestková dráha“. V současné době zde žije 109 obyvatel.

 

OÚ: Dlažkovice 62, 410 02 Lovosice

Tel.: +420 416 594 643, obecniurad.dlazkovice@tiscali.cz

www.dlazkovice.cz

Dlažkovice

Dobroměřice

První písemnou zmínku o této obci najdete na testamentu královského číšníka Zbraslava. Název obce pravděpodobně vznikl podle tehdejších lidí Dobromirových. Zvířetem, jež najdete na erbu obce, je černý medvěd, který je spojen s německým jménem Fricek Bér, který měl v držení lounské rychtářství spolu se cly a byl také patronem dobroměřického kostela sv. Matouše. Kostel zde byl postaven ve 2. polovině 13. století a je významnou kulturní památkou se vzácnými freskami, funkčními barokními varhany a původním zvonem Marie z roku 1481. Obec má velmi dobrou občanskou vybavenost, zdejší mateřskou školu, která roku 2013 prošla rekonstrukcí, navštěvuje 56 dětí. Na udržování tradic jako masopust, dětský den či stavění máje a vyvádění nevěst se kromě obecního úřadu aktivně podílí obecní spolky, jako je T. J. Sokol, sbor dobrovolných hasičů, rybářský spolek, modelářský klub či FK Středohor. Okolí obce je velmi oblíbenou destinací turistů. Ti si mohou vyšlápnout na blízký vrch Stříbrník, zvaný Červeňák, s Ejemovou chatou a Frotzelovou rozhlednou. Slavnostní otevření Ejemovy chaty se konalo v roce 1911, po roce 1950 byla převedena na JZD Dobroměřice a v roce 1991 byla vrácena lounským turistům. Od roku 1998 plně slouží i jako rozhledna. Pokud se na prohlídku chaty a rozhledny vydáte, budete moci navštívit také nově zrekonstruovaný kulturní dům s restaurací. Pro přespání vám skvěle poslouží moderně vybavená dobroměřická turistická ubytovna. Nabízí 21 lůžek ve čtyřech pokojích se samostatným příslušenstvím a kuchyňskými kouty. Pro nejmenší je v areálu k dispozici dětské hřiště.

 

OÚ: Pražská 53, 440 01 Dobroměřice

Tel.: +420 415 679 289, info@dobromerice.cz

www.dobromerice.cz

DobroměřiceDobroměřiceDobroměřice

Domoušice

Chmelařská obec na návrší nad potokem Hasinou se připomíná prvně r. 1325. Tehdy ji král Jan Lucemburský daroval rytíři Chvalovi a jeho synu Dětřichovi. Původně se jmenovala Tomášice. Od r. 1802 patřila ves rodu Schwarzenberků. Na Rovinách v katastru obce Domoušice se nachází tzv. Kamenné řady, které dodnes představují otazník i vykřičník naší archeologie. V blízkém okolí lze navštívit zříceninu hradu Pravda a středověké hradiště.

 

OÚ Domoušice 107, 439 68 Domoušice

Tel.: 415 695 255, E-mail: ou.domousice@ln.cz,

www.domousice.cz

 

Domoušice

Doubravka

 

Doubravská hora tvoří dominantu uzemí mezi Českým Středohořím a Krušnými horami.

Stavbu hradu na Doubravské hoře začal a v r. 1483 dokončil vnuk husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic Jan Ilburk. V r. 1488 se stal pánem Doubravské hory syn Jana Ilburka – Vilém. V r. 1507 si Vilém vyžádal u krále propuštění Doubravské hory z panství mosteckého hradu a získal ji do dědičného držení spolu s vesnicemi Trnovanami a Šanovem. Jeho syn Volf z Vřesovic založil pod hradem oboru obehnanou zdí. Postupně získal statky Teplice, Krupku, Kyšperk a mnoho dalších. Zemřel v r. 1569 a majetek rozdělil mezi manželku, bratra a dcery.

Pro velké neshody a finanční potíže dědici brzy o hrad přišli. V posloupnosti držitelů hradu se vystřídala celá řada jmen, mezi nimi též Vilém z Rožmitálu, císař Rudolf II., Lobkovicové, Kaplířové. Až po r. 1590 s přechodem do majetku Vchynských se začala další významná část historie hradu.

Radslav Vchynský z hradu spravoval teplické panství znovu spojené s Doubravskou horou a v té době se začaly budovat mohutné vnější hradby a hrad byl přestavěn na pevnost – sedm okrouhlých věží u vnitřní obvodní zdi s mohutnými bastiony zajišťovalo dělostřeleckou obranu hradu, zatímco vnější pás hradeb chránil před ostřelováním. Přestavbu hradu na pevnost dokončil Vilém Vchynský.

Pevnost sehrála významnou úlohu za třicetileté války, kdy strategický význam hradu zvyšovala blízkost zemské hranice. Když v r. 1626 byla na hradě dokončena stavba panského sídla, vypukl požár a budovu zcela zničil. V r. 1630 se objevilo nebezpečí vpádu saských vojsk do Čech, a proto byla na hrad dosazena posádka císařského vojska v síle 100 mužů pod vedením Pertolda z Valdštejna.

V r. 1631 vtrhli do země Sasové, obsadili Teplice a po sedmitýdenních bojích pevnost na Doubravské hoře padla. Vilém Vchynský byl zajat a odvezen do Drážďan. Již v červenci r.1632 císařská vojska hrad znovu obsadila a držela jej do května r.1639. Vilém Vchynský, který se postavil proti císaři, byl r. 1634 zavražděn. Jeho majetek byl zabaven a císař jej věnoval polnímu maršálkovi Janu z Aldringenu.

V červenci r. 1634 vpadli do Čech Švédové a Sasové, kteří obsadili Teplice. Doubravská hora byla 12 týdnů obléhána, ale velitel Michal Glotzeusen ji s posádkou ubránil. Znovu byla Doubravská hora dobývána v r. 1639. Tepličtí občané se uchýlili pod ochranu hradu, avšak v květnu jej Švédové pod vedením Zdeňka z Hodic dobyli. Pod Doubravkou vzniklo velké vojenské ležení, odkud vojáci pustošili široké okolí.

Na jaře v r. 1640 byli Švédové vypuzeni ze země. Až do r. 1644 zde sídlili císařští vojáci a pak byla pevnost opuštěna. Pevnost v podstatě mnohem víc posloužila nepříteli než na obranu země, proto ji hejtman Litoměřického kraje Gottfried ze Salhauzenu poručil v r. 1655 zbourat.

Teprve v r. 1791 byl kopec zpřístupněn veřejnosti, když si zde panský hlídač Josef Ritschel upravil kasematy na obydlí.

V r. 1884 nechal provést Edmund Clary–Aldringen na zřícenině značné úpravy. K malé hospůdce zřízené v r. 1855 nechal vybudovat v prostoru dřívějšího rytířského sálu jídelnu a přistavěl další restaurační místnosti. Zbytky západní věže byly přizděny do původní výše a zakončeny střechou. Věž pak sloužila jako rozhledna. Restaurace v r. 1896 vyhořela.

K obnovení stavby přizval Carlos Clary–Aldringen architekta Bedřicha Ohmanna, pozdějšího profesora pražské Umělecko-průmyslové školy a vídeňské Akademie. Ten ji pojal v duchu romantizující novogotiky, hledající inspiraci v prostředí rytířských hradů. Interiér restaurace měl vzbuzovat dojem hradní síně.

Od r. 1966 sloužily budovy na Doubravské hoře Svazarmu, který se staral o zachování pozůstatků někdejší pevnosti. V dnešní době je uživatelem budov Asociace víceúčelových technik sportů a činností, AVZO ČR DOUBRAVKA (dřívější Svazarm). Restaurace je momentálně uzavřena.

Doubravská hora mnohokrát inspirovala známé i méně známé umělce – malíře C. Crolla, K. H. Máchu, C. D. Richtera, E. G. Doerella. Hradní zříceniny podněcovaly fantazii spisovatelů ke spřádání příběhů o rytířích, mordech, tajných chodbách a zjevování duchů. Jejich autoři jsou již dávno zapomenuti, ale vymyšlené historky se dlouho tradovaly jako součást místního folklóru.

 

(zdroj: www.hrad-doubravka.cz)

Doubravka

Duchcov

Duchcov, město s devíti tisíci obyvateli, ležící na úpatí Krušných hor 8 km západně od Teplic, poskytne svým návštěvníkům množství přírodních, historických, kulturních i technických zajímavostí. Krušné hory, dosahují zde nadmořské výšky více jak 850 m, vytvářejí na severozápadě mohutnou hradbu, prudce vystupující téměř z roviny. Na protilehlé straně vzdálenější a malebnější, tvoří obzor homole vyhaslých sopek Českého středohoří. Samotné město je jakoby zasazeno do přírodní i rukou člověka vytvořené zeleně.

Historie Duchcova se odvíjí od konce 12. století, nejstarší písemný záznam o něm je z roku 1240. Tehdy je ještě nazýván „Tockczaw“, později přechází název města na Duchczow a německou verzi Dux. V roce 1460 český král Jiří z Poděbrad uděluje městu městský znak a městskou pečeť. Příslušnost města k české koruně ve znaku dokládá dvouocasý lev na štítu s třemi červenými a dvěma černými svislými pruhy. V 15. století potvrzuje český král Vladislav Jagelonský městu jeho výsady.

Třicetiletá válka město několikrát zpustošila, přivedla však do něj rod Valdštejnů, jenž pak dlouho ovlivňoval jeho další vývoj. Valdštejnové se zasloužili o velký stavební rozvoj města, přestavbu a další stavební úpravy místního zámku, včetně zámecké zahrady, iniciovali první pokusy s dobýváním hnědého uhlí a podobně. Josef Emanuel z Valdštejna přivedl v roce 1785 na duchcovský zámek známého filozofa, světoběžníka a dobrodruha, Giacoma Casanovu. Ten  zde v roli zámeckého knihovníka strávil třináct let svého života a v roce 1798 zde zemřel. Za pozornost stojí, že v této době napsal většinu svých literárních děl včetně světoznámých Pamětí. 

(zdroj: www.duchcov.cz)

 

 

 

Duchcov

Hazmburk

Symbol dolního poohří

Zřícenina gotického hradu Hazmburk vytváří spolu s nejvyšší horou Českého středohoří Milešovkou nezaměnitelnou kulisu dolního Poohří. Dvě charakteristické majestátní věže patří k nepřehlédnutelným dominantám krajiny. Mohutný hrad na osamělé čedičové vyvřelině vybudoval do současné podoby rod Zajíců, po kterém nese i své jméno. Po bouřlivých dějinách a několika změnách majitelů hrad zpustl. Na konci 19. století se stal Hazmburk neblaze proslulý rozsáhlými sesuvy horniny, které jsou opředeny pověstmi o otevírání hory se zázračnými poklady. Zřícenina patří mezi nejnavštěvovanější památky v Ústeckém kraji nejen díky své romantičnosti a dalekým výhledům do krajiny z vysoké hradní věže, každý rok se tu také pálí čarodějnice, pořádají dětské dny a jiné zábavné akce.

 

(zdroj: www.hrad-hazmburk.cz)

Hazmburk

Hněvín

Zdaleka viditelnou a charakteristickou dominantou města Mostu je hrad Hněvín. Je oblíbeným návštěvním místem s širokým rozhledem do kraje od Krušných hor po České středohoří. V jeho prostorách se nachází ubytování a stylová restaurace. Věž hradu slouží jako rozhledna, je zde hvězdárna přístupná veřejnosti a otevřená divadelní scéna.

Zážitková expozice Dílna magistra Edwarda Kelleyho v areálu hradu je určena především pro nejmenší návštěvníky hradu, ale nudit se jistě nebude i jejich doprovod. V dílně mohou odhalit tajemství nejslavnějších triků, kterými alchymista ohromoval samotného císaře. Dvorní alchymista císaře Rudolfa II. Edward Kelley byl na Hněvíně vězněn od roku 1596. O rok později zde zemřel po nezdařeném útěku z hradního žaláře. Pověst praví, že před svou smrtí proklel hrad Hněvín i město. S nadsázkou můžeme říci, že kletba se vyplnila, když starý Most zmizel z povrchu země kvůli těžbě uhlí.

Z akcí, které jsou na hradě pořádány, si velkou oblibu získal Den magistra Edwarda Kelleyho, každoročně konaný v červnu. Návštěvníci se mohou pobavit vystoupením mágů a kouzelníků, jsou předváděna historická řemesla a na otevřené scéně vystupují mostečtí divadelníci.

 

(Zdroj: www.hradhnevin.cz)

Hněvín

Hořešovičky

Obec leží poblíž silnice Praha–Chomutov asi 10 km od Slaného v tzv. Klobucké rovině. První písemná zmínka je datována do roku 1227, kdy odtud pobíral desátek klášter sv. Jiří v Praze a v průběhu let se zde vystřídalo ještě několik majitelů jako vladykové Bušek, Heřman či Zdislav. Na konci 19. století patřily k panství Zlonice, jež měli v držení Kinští. Obec patří k největším a nejstarším keltským nalezištím. Archeologické nálezy jsou dnes umístěny v muzeu ve Slaném a v Národním muzeu v Praze, najdete tam zlomky švartny, jež sloužila k výrobě náramků. Pamětihodnostmi obce je na návsi stojící kaplička se znakem Kinských, jež pochází z 18. století a je postavena v barokním slohu. Občanskou vybaveností je kromě budovy obecního úřadu také veřejná knihovna.

 

OÚ: Hořešovičky 39, 273 74 Klobuky v Čechách

Tel.: +420 312 579 826, obec@horesovicky.cz

www.horesovicky.cz

Hořešovičky

Hrad Budyně

Původně dřevěný hrad byl majetkem českých panovníků. Počátkem 13. století jej přestavěl král Přemysl Otakar I. z kamene v gotickém slohu. Jan Lucemburský prodal budyňský Vodní hrad Zajícům z Hazmburka. Za jejich vlády na Budyni doznal hrad i celé panství největšího rozvoje. Vodní hrad byl v majetku Zajíců z Hazmburka až do r. 1613, kdy ho byli nuceni prodat rodině Šternberků.. Posledním šlechtickým majitelem se stala rodina Herbersteinů, kteří provedli zásadní rekonstrukci v letech 1900 - 1913. R. 1946 se stal Vodní hrad majetkem města Budyně nad Ohří a do současné podoby byl rekonstruován od roku 1975 a rekonstrukce  okolních hradeb byla zahájena v devadesátých letech 20. století. Po uplatněném restitučním nároku rodinou Herbersteinů byl soudem definitivně přiznán Vodní hrad 27. září 1994 do vlastnictví města.

 

Dříve čtvercový dvorec byl ve své historii několikrát velice výrazně poškozen a to nejen z důvodů nepřátelských vojenských nájezdů na Budyni. K prvnímu vážnému poškození kamenné stavby došlo r. 1551, kdy vybuchl sklad střelného prachu. Dle pověsti, která se k tomuto výbuchu váže, byl způsoben neopatrným zacházením s otevřeným ohněm v prostoru prachárny. Další významné poškození a vydrancování zasáhlo Vodní hrad, ale i přilehlé město v r. 1631 při dobývání a obklíčení Sasy. K opětnému vypálení Vodního hradu, ale i celého města došlo při obléhání usedlosti Prusy r. 1759.

 

(Zdroj: www.budyne.cz)

Hrad Budyně

Chrám a klášter Panenský Týnec

Nedostavěný chrám Panny Marie je gotická nedostavěná stavba s dokončenou barokní zvonicí v Panenském Týnci, jejíž budování započal pravděpodobně roku 1316 Plichta ze Žerotína a jež zůstala po požáru sousedního kláštera v roce 1382 nedokončena. Byla zamýšlena v koncepci trojlodního dvouvěžového klášterního kostela, do dneška se dochovalo pouze kněžiště, portál a nekoncepční zvonice z pozdější doby.Chrám je součástí komplexu, který je ohroženou nemovitou kulturní památkou.Z hlediska psychotroniky je postaven na silné zóně s pozitivní energií.Kvůli tomu je nejznámější památkou v městečku a ročně ho navštíví stovky lidÍ, oblíbený je také pro pořádání svatebních obřadů.

(Zdroj: www.panenskytynec.cz)

Chrám a klášter Panenský Týnec

Chrám sv. Mikuláše

Dominanta a chlouba města, jedno z vrcholných děl české pozdní gotiky. První písemná zmínka o lounském farním kostele pochází z roku 1332 – to byl ještě zasvěcen sv. Kříži. Ke změně jeho patrocinia došlo po přestavbě v 80. letech 14. století. Z původního kostela se zachovala pouze věž. V jejím druhém podlaží, v dosud zachovalých dubových truhlách, ukládala ve středověku městská správa nejcennější privilegia. Dne 25. března 1517 kostel, spolu s celým vnitřním městem, vyhořel. Dva roky nato požádali Lounští královského architekta Benedikta Rejta o pomoc. Dílo bylo dokončeno roku 1538. Na místě původního kostela vzniklo síňové trojlodí s krásnou krouženou klenbou a jehlancovou střechou, tvořící protějšek blízkých kopců Českého středohoří. Monumentální oltář z let 1701 – 1706 vytvořil sochař Jeroným Kohl se svým žákem Františkem Preissem. Skvostným kamenickým dílem je kazatelna z roku 1540. Na konci minulého století byl kostel opravován pod vedením renomovaných architektů Josefa Mockera a Kamila Hilberta. V současné době je možnost výstupu na ochoz věže, ze kterého se Vám otevře výhled na celé město Louny a okolí.

(Zdroj: www.louny.eu)

 

Chrám sv. Mikuláše

Jimlín

Nejstarší zmínka o Jimlíně pochází z roku 1267. Dominantou obce je zámek  Nový Hrad, který prošel rozsáhlou rekonstrukcí a je  přístupný veřejnosti. Za pozornost stojí návesní kaple v Zeměchách i Jimlíně. Několik výklenkových kaplí, socha sv. Jana Nepomuckého před zámkem a  sv. Anny Samotřetí v Jimlíně. V Zeměchách na č. p. 21 je pamětní deska Karla Líma, zakladatele České krušnohorské turistiky.

 

OÚ: Jimlín 7, 440 01 Louny

Tel.: +420 415 696 225, info@jimlin.cz

www.jimlin.cz

Jimlín

Klapý

Obec Klapý leží v Ústeckém kraji v okresu Litoměřice a se svou polohou patří mezi velice úrodný kraj s tradicí zemědělství. Svůj název dostala pravděpodobně dle keltského slova klép, což znamená pramen, existuje však i druhá verze zapsaná v Dalimilově kronice. Po příchodu Slovanů byla obec ve vlastnictví Lučanů a dle pověsti byla v té době opevněna tvrzí. Dominantou obce je z 12.–13. století pocházející kostel s budovou fary, jež jsou chráněny státem. Součástí kostela jsou i věžní hodiny, jež postavil Jan Kristen okolo roku 1842. Za zmínku také rozhodně stojí hrad Hazmburk, dříve nazývaný Klapý, dnes pouze zřícenina. U obce také najdete boží muka. Spolkem v obci působícím je sbor dobrovolných hasičů, TJ Sokol Klapý, Rádobydivadlo Klapý, myslivecké sdružení a Jezdecký klub Hazmburk.

 

OÚ: Klapý 200, 411 16 Klapý

Tel.: +420 416 591 340, ouklapy@seznam.cz

www.klapy.cz

KlapýKlapý

Klášter Nanebevzetí Panny Marie

Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolním Ročově je bývalý klášterní augustiniánský kostel.Stojí na místě staré gotického kostela z konce 14. století, který byl v letech 1746-1750 nahrazen nynějším barokním, jehož autorem je Kilián Ignác Dientzenhofer.Symbolem kostela je tzv. Področovská Panna Maria – milostná gotická Madona umístěná ve skleněné vitrině na hlavním oltáři.

(zdroj: www.farnostlouny.com)

 

 

Klášter Nanebevzetí Panny Marie

Klobuky

Obec Klobuky se nachází v severozápadní části okresu Kladno, jenž sousedí s okresem Louny, a může se pochlubit řadou archeologických nálezů jako je keramika či část nádoby. Významnou osobností zde působící byl farář a spisovatel Jindřich Šimon Baar, jenž zde napsal řadu povídek a román Poslední rodu Sedmerova. Památkami obce je kostel sv. Vavřince, menhir Kamenný pastýř či památný strom – lípa Svatopluka Čecha.

 

OÚ: ul. 9. května, 273 74 Klobuky

Tel.: +420 312 579 583,

klobuky.obec@tiscali.cz, www.klobuky.cz

Klobuky

Korozluky

Korozluky

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel sv. Jakuba Většího

Původní románský kostel pocházel z poloviny 13. století. Na počátku století následujícího byla k jeho severnímu boku připojena gotická kaple. Kolem roku 1375 přistavěli páni ze Rvenic dlouhý presbytář a původní loď zvýšili. V závěru století byla do kouta mezi severní kaplí a presbytář vestavěna sakristie. Interiér kostela pokryly koncem 80. let 14. století nástěnné malby. Další úpravou byla stavba nové kruchty v 17. století a náhrada zřícené  románské věže novou, postavenou v duchu romantické gotiky roku 1837. V letech 1880–81 provedl puristickou restauraci Josef Mocker. V 90. letech 20. století důkladně opraven, dnes přístupný.

(Zdroj: www.hrady.cz)

 

Kostomlaty

Rozsáhlé torzo hradu, nazývaného též Kostomlaty, se tyčí na kopci, nedaleko od Kostomlat pod Milešovkou. Hrad bývá považován za jednu nejmalebnějších zřícenin v Čechách.

Nad obcí Kostomlaty pod Milešovkou v Českém středohoří se na zalesněném 566 metrů vysokém kopci tyčí zřícenina mohutného gotického hradu Sukoslav, zvaného též Kostomlaty. Hrad byl založen počátkem 14. století pány z Oseka na místě původního slovanského hradiště.

Do dnešních dnů se z hradu dochovala vstupní brána, 
dvě válcové věže, přičemž ta vyšší je vybavena ochozem. Dále můžeme spatřit obvodové zdi mohutného paláce, části parkánové hradby a dalších zdí, hradní příkop. Z východní části hradu je pěkný pohled na zalesněné kopce Českého středohoří. Dobře jsou také vidět hřebeny Krušných hor a město Teplice v čele s hradem Doubravská Hora. Zřícenina je volně přístupná a vstupné se vybírá pouze dobrovolně, veškerý výtěžek je použit na záchranu hradu. Romantická zřícenina zaujala režiséra Zdeňka Trošku, který zde natočil pohádku Nejkrásnější hádanka. Zřícenina hradu je volně přístupná, pozor však na padající kamení!

Od října 2014 se všem milovníkům dalekých rozhledů otevřela hradní věž, která slouží jako rozhledna. Desítky let nepřístupná hradní dominanta dostala nové zastřešení, zábradlí a venkovní schodiště do nejvyšší části. Výhled odtud je na České středohoří i protilehlé Krušné hory.

A jaký by to byl hrad bez hrůzostrašné pověsti? Jedna taková se zmiňuje o tom, že o půlnoci tu prý bloudí zříceninou 
duch se skvrnou černého kalicha na čele. Je jím husitský vůdce Jakoubek z Vřesovic, který hrad dobyl v roce 1434. Po bitvě u Lipan však husity zradil, protože přešel na stranu císaře Zikmunda. Vypravuje se, že díky své proradnosti nenašel ani po smrti věčný klid a pokoj. Ducha však podle pověsti můžete vysvobodit - stačí s ním o půlnoci vystoupit na věž, tam před ním pokleknout, pomodlit se za jeho duši a poté setřít černou skvrnu Jakoubkovi z čela.

(Zdroj: www.kudyznudy.cz)

 

Kostomlaty

Košťálov

Na jižním okraji západní části Českého středohoří se na skalním vrchu Košťál vypíná zřícenina hradu KošťálovCesta k ní je dobře dostupná, a proto lze výlet doporučit i rodinám s dětmi.

Auto necháme v obci Sutom. Ze silnice vedoucí obcí do kopce je třeba uprostřed Sutomi zatočit doprava a dojet k okraji lesa, kde zaparkujeme. Po stejné asfaltce, na kterou po chvíli vyústí zleva žluté turistické značení, pokračujeme lesem po nenáročném terénu se střídáním mírného klesání a stoupání. Tuto část výletu našemu dítěti velmi ušetřilo kroky odrážedlo.

Po 1,5 kilometru se ocitneme v sedle na křižovatce cest (rozcestí Košťálov) s odpočinkovým altánem. Zabočíme doprava na lesní cestu, která již strměji stoupá po zelené vrcholové značce. Tudy už nelze s odrážedlem pokračovat a musíme ho nahoru vynést. Zřícenina je odtud vzdálená 500 metrů.

Z vrcholu kopce Košťál se zříceninou středověkého hradu máme nádherný výhled na vlnící se krajinu Českého středohoří. Můžeme se kochat například pohledem na Litoměřice, Lovosice, Třebenice, Házmburk, Oltářík, Solanskou horu, Hradišťany, Lipskou horu, nejvyšší horu Českého středohoří – Milešovku, Lovoš a jiné. Zříceninu hradu Košťálov je možno ze západní strany zčásti obejít (nelze obejít celou zříceninu), dostaneme se na skalnatou plošinu, odkud je pohled na zříceninu z jiné perspektivy. I skaliska v okolí Košťálova jsou pozoruhodná. S menšími dětmi se vydávat do těchto míst nedoporučujeme, je to nebezpečné! Myslíme, že pěkné zážitky jim postačí při rozhledu od východní části zříceniny nebo prohlídka vnitřních prostor tvořených pozůstalým zdivem tehdejšího hradu.

(Zdroj: www.vylety-zabava.cz)

 

Košťálov

Krajinou zlatavé opuky

Cyklotrasa vás zavede na jihozápad od Loun, do částečně zalesněné krajiny Džbánska, která vede převážně po horizontech s nádhernými výhledy do krajiny Českého středohoří a pohoří Džbánu. Cestou projíždíte vesnicemi, které zbohatly díky pěstování a zpracování chmele. Mnohde narazíte na zemědělské technické stavby a výjimečné sakrální stavby (klášter v Dolním Ročově). Celý okruh má 30 km, ale lze jej na několika místech zkrátit nebo zkombinovat se železniční dopravou. Trasa vede převážně po zpevněných polních cestách nebo silnicích III. třídy. Je vhodná i pro rekreační cyklisty a rodiny s dětmi, a vede po značené cyklotrase č. 304.

 

Trasa č. 304: Louny, Zeměchy, Zbrašín, Selmice, Kocanda, Břínkov, Úlovice, Ročov, Solopysky, Konětopy, Hřivice, Touchovice, Jimlín - zámek Nový Hrad, Louny.

Krajinou zlatavé opuky

Cyklotrasa vás zavede na jihozápad od Loun, do částečně zalesněné krajiny Džbánska, která vede převážně po horizontech s nádhernými výhledy do krajiny Českého středohoří a pohoří Džbánu. Cestou projíždíte vesnicemi, které zbohatly díky pěstování a zpracování chmele. Mnohde narazíte na zemědělské technické stavby a výjimečné sakrální stavby (klášter v Dolním Ročově). Celý okruh má 30 km, ale lze jej na několika místech zkrátit nebo zkombinovat se železniční dopravou. Trasa vede převážně po zpevněných polních cestách nebo silnicích III. třídy. Je vhodná i pro rekreační cyklisty a rodiny s dětmi, a vede po značené cyklotrase č. 304.

 

Trasa č. 304: Louny, Zeměchy, Zbrašín, Selmice, Kocanda, Břínkov, Úlovice, Ročov, Solopysky, Konětopy, Hřivice, Touchovice, Jimlín - zámek Nový Hrad, Louny.

Lázně Mšené

Lázně byly založeny již v roce 1796. Slatinné Lázně Mšené úspěšně léčí již 220 let zejména nemoci pohybového aparátu, v novodobé historii se zde lečí záněty nervů a pooperační stavy. Zkušený lékařský a lázeňský personál se věnuje všem pacientům i hostům vstřícně a s pochopením pro individuální problémy.

(Zdroj: www.msene.cz)

 

Lázně Mšené

Libčeves

Na mírném pahorku v prostoru dnešní stavby kostela a domu čp. 1, kde sídlí obecní úřad a pohostinství „Na Poště“ vzniklo v r. 1215 první hradiště. Historické dominanty vsi tvoří pozdně románský kostel Stětí sv. Jana Křtitele - jeden z nejstarších dochovaných kostelů v Čechách, a zámek mající ve svém jádru raně středověkou tvrz. V obci sídlí mateřská škola, pošta, knihovna s internetem, dvě pohostinství, letiště ultralehkého létání, střelnice, jízdárny dvou jezdeckých klubů. Ordinuje dětský i praktický lékař. Obec pořádá svatební obřady.

 

K Zámku 1, 439 26 Libčeves,

Tel.: 725 061 084, E-mail: ou.libceves@tiscali.cz,

www.libceves.cz

Libčeves

Libochovice

Zámek Libochovice je vyhledávaným turistickým cílem pro svoji romantickou polohu na břehu řeky Ohře v pozadí se zříceninou hradu Hazmburk a vulkanickými kopci Českého středohoří. Libochovice jsou dobře dostupné všemi dopravními prostředky.   

Libochovický zámek stojí na místě starší gotické tvrze, kterou nechal Jan z Lobkowicz přestavět na jednopatrový renesanční zámek v letech 1560–1564. Pozdější majitel Gundakar  Dietrichstein, který koupil vyhořelý zámek od Šternberků, přistoupil v letech 1682–1690 k rozsáhlé barokní přestavbě. Autorem architektonického návrhu byl proslulý italský stavitel Antonio Porta. V roce 1685 byla u zámku založena okrasná zahrada, jejíž součástí jsou i skleníky. Interiérová instalace ukazuje sbírky vzácných gobelínů, skla, porcelánu a unikátní barokní kachlová kamna. Na výzdobě interiérů a hlavního tzv. Saturnova sálu procházejícího dvěma patry se podíleli italští štukatéři i sochař Jan Brokoff. Zámek je významný i jako rodiště proslulého českého vědce Jana Evangelisty Purkyně, má zde také samostatnou expozici. Jeden z okruhů nabízí návštěvníkům unikátní prohlídku rozsáhlých sklepních prostor, nacházejících se jak pod zámkem, tak pod částí nádvoří.

 

(Zdroj: www.zamek-libochovice.cz)

Libochovice

Líčkov

V zámek byl přestaven starší hrad v 16. stol., pravděpodobně rodem Hrobčických. Zámek je koncem 18. stol. používán jako pivovar, lihovar, cikorkárna, skladiště a objekt pustne. V r. 1992 je zámek vrácen paní Marii Brázdové, která zámek obnovila.

(Zdroj: www.hrady.cz)

 

Líčkov

Líšťany

Obec svůj název získala pravděpodobně dle místa, kde se hojně vyskytovaly lískové keře a první písemná zmínka pochází z listiny týkající se obce Pochválov z roku 1346. Uprostřed polí stojí kaplička Jana a Pavla, jež pravděpodobně sloužila jako místo pro poutní procesí, socha sv. Jana Nepomuckého na studni u obecního úřadu či kaple Panny Marie, jež je zapsána do seznamu kulturních památek ČR.

 

OÚ: U Svatého Jána 100, 440 01 Louny

Tel.: +420 415 691 133, o.u.list@seznam.cz

www.obec-listany.cz

LíšťanyLíšťany

Litoměřice

Informační centrum Litoměřice

 

Mírové náměstí 16/8a, 412 01  Litoměřice-Město

E-mail:info@litomerice-info.cz

Telefon:+420 416 916 440

Web:www.litomerice-info.cz

 

Litoměřice

Litvínov

Dvacetipětitisícové město Litvínov se rozkládá na jižním úpatí mostecké části Krušných hor, které mu tvoří výraznou dominantu. Severozápadní část hor proslula svým bohatstvím rud a hutnictvím. Těžba nerostů se odrazila v jejich názvu, který v sobě skrývá rudokopeckou činnost, neboť vychází ze slova krušiti - dělat z něčeho kusy. Polohu města určili již ve středověku lidé, kteří založili usedlosti podél Divokého a Bílého potoka v blízkosti cest kopírujících úpatí Krušnohoří.

 

Kořeny města Litvínova sahají až do 13. století. Roku 1352 je poprvé zmiňován záznamem v papežském daňovém rejstříku, kdy byl kostel povinován odvádět poplatek králi Karlu IV. Významu však nabývá až po založení evropsky jedinečné manufaktury na výrobu sukna hrabětem Janem Josefem Valdštejnem roku 1715. Téhož roku císař Karel VI. povýšil Horní Litvínov na městys s právem užívat městskou pečeť a konat výroční trh. Od roku 1852 má Litvínov statut města.  

(Zdroj: www.mulitvinov.cz)

Louny

Městské informační centrum Louny

 

Pražská 95, 440 01  Louny

E-mail:info@mulouny.cz

Telefon:+420 415 621 102

www.louny.eu

 

Louny

Královské město Louny – „Perla na řece Ohři“, bylo založeno Přemyslovci v pol. 13. stol. Rozkládalo se na dvou důležitých dopravních tepnách – vodní (řeka Ohře) a zemské (cesta z Prahy do Norimberka či Lipska). Kolem 11.–12. stol. již však existovala osada zvaná Luna. Ta byla situována v místě dnešního kostela sv. Petra, který byl do dnešní podoby přestavěn v pol. 15. stol. V březnu roku 1517 vypukl ve městě zhoubný požár. Lounští byli nuceni postavit mimo jiné nový kostel. Roku 1538 byla dokončena stavba chrámu sv. Mikuláše v pozdně gotickém slohu podle plánů královského stavitele Benedikta Rejta. Z renesančního období je dochován dům zvaný „Daliborka“, jehož fasáda pochází z přelomu 16. a 17. stol. Mezi významné lounské památky patří také hradby s baštami a Žateckou branou, kostelík Matky Boží z konce 15. stol., barokní špitál z konce 17. stol., socha Panny Marie umístěná na morovém sloupu v centru města. Dále pak inundační most se 40 oblouky, který sloužil pro udržení komunikace Louny–Lipsko v době častých záplav, židovská synagoga, Jiráskovy mlýny a dnešní radnice, která byla postavena na místě domu „U Tří lip“. Louny nabízejí velmi dobré sportovní i kulturní vyžití - městské koupaliště, zimní stadion, sportovní halu, Vrchlického divadlo, loutkové divadlo. Nedaleký kopec Raná je oblíbený mezi vyznavači paraglidingu a plachtění na rogalu. Rozsáhlý park u řeky je místem častých výstav. Pro turisty je na Mírovém náměstí k dispozici městské informační centrum.

 

Město Louny, Mírové nám. 35, 440 23 Louny

Tel.: +420 415 621 102, info@mulouny.cz

www.louny.eu

LounyLounyLouny

Louny a okolí - zajímavosti regionu

V Ústeckém kraji ve stínu Krušných hor se rozkládá Lounsko. Ačkoliv středem bývalého okresu se meandrovitě vine řeka Ohře, která se u Litoměřic vlévá do Labe, jedná se o nejsušší kraj naší republiky. Velmi málo zde prší. To je ale pro cyklisty většinou dobrá zpráva. Pomyslným středem a zároveň administrativním centrem jsou Louny. Chloubu tohoto města, kostel sv. Mikuláše, uvidíte už zdálky. Trojlodní gotický chrám postavil na místě toho původního architekt Benedikt Rejt, dvorní architekt Vladislava Jagellonského, který se zabýval i přestavbou Pražského hradu. Určitě nepřehlédnete ani městské opevnění a monumentální Žateckou bránu. Z Loun můžete dále pokračovat hned několika směry. Vydáte-li se po cyklotrase č. 202, po deseti kilometrech projedete Slavětínem, rodištěm básníka Konstantina Biebla, a minete kostel sv. Jakuba Většího. Lehká trasa vede po zpevněných účelových cestách a hodí se téměř pro všechna kola. Po dvaceti kilometrech vás dovede až do městečka Peruc, které je známé pověstí o Oldřichovi a Boženě. Ta se váže ke starému dubu v místním zámeckém parku. Právě zde totiž Oldřich poprvé spatřil svoji milou, kterou následně unesl a oženil se s ní. Zajímavé je však i místní Muzeum české vesnice. Exponáty si tu můžete nejen prohlédnout, ale mnohdy i vyzkoušet. Vracet se pak budete přes Smolnici a Panenský Týnec. Právě zde stával klášter, později vypálený husity, z něhož se nám dochovaly alespoň pozůstatky. Téměř rovnoběžně s touto trasou vede další podél řeky Ohře přes Stradonice, kde se nachází nejen stejnojmenné hradiště, ale i rozhledna. A šlápnete-li do pedálů, dostanete se až do Libochovic k zámku. Jižním směrem, po cyklostezce č. 304, se přes Jimlín nabízí výlet do Opočna. V Jimlíně stojí za návštěvu zámek s nezvyklým jménem Nový Hrad. Jeho dominantou je pozdně gotická věž a na zámku naleznete největší ucelený soubor malovaných záklopových stropů v ČR. V Dolním Ročově se zase můžete kochat klášterem Nanebevzetí Panny Marie a kousek dál, ve Smilovicích, navštívit hradiště Dřevíč. Západně od Loun pak vede cyklostezka na Postoloprty. V Březně doporučujeme zastavit se u archeologického skanzenu, obzvlášť zajímáte-li se o pravěk. Kousek dál se nabízejí také Stekník a Líčkov se stejnojmennými zámky. Severním směrem na vás čeká Duchcov a Teplice. V Teplicích na zámku sice sídlí muzeum, ale navštívit můžete hrad Doubravka. V Duchcově pak doporučujeme procházku po tzv. knížecí zahradě. Stejně jako Litvínov nebo Most leží už Duchcov na okraji oblasti poničené těžbou uhlí. Příroda sice utrpěla značné škody, ale památky, jako jsou zámek v Litvínově nebo hrad Hněvín a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, naštěstí ne. Zbývá-li vám dostatek sil, můžete si naplánovat i jiné výlety. Lákadlem jsou další místní hrady jako Střekov, Budyně nad Ohří, Košťálov nebo Kostomlaty. Za zmínku stojí také muzea, především pak Železniční muzeum v Lisovicích, Národopisné muzeum Slánska v Třebízi nebo muzea ve Slaném a v Litoměřicích. A pokud už necítíte nohy, vychutnejte si odpočinek v Mšeném. Místní slatinné lázně se totiž specializují mimo jiné i na pohybové ústrojí.

Louny a okolí - zajímavosti regionu

Městské opevnění Žatecká brána

Žatecká brána byla postavena roku 1500. Je to uvedeno v jedné ze tří latinských sentencí vytesaných na průčelí. Nešlo o bránu v pravém slova smyslu – ta stávala poněkud východněji v Žatecké ulici; doba jejího zničení není známa. Dnešní Žatecká brána tvořila její předbraní a nebyla opatřena cimbuřím, nýbrž až do roku 1841 prkenným podsebitím. Druhá městská brána se jmenovala Pražská a stála u vyústění Pražské ulice proti základní škole. Zbořena byla roku 1861. Žatecká brána je součástí městského opevnění. To vznikalo souběžně se založením města, tedy od 2. poloviny 15. století. Vnitřní gotické opevnění se nezachovalo úplně. Je patrné zejména v zadních prostorách domů v České ulici a i parkánovým příkopem v ulici Na Valích. Místy jsou ve zdivu naznačeny i půdorysy hranolovitých bašt. Hradby je možno sledovat na jižní, západní i severní straně města, zejména procházka Pod Šancemi nad řekou je působivá. V Žižkově ulici jsou dvě dělové bašty. Hranolová věž a několik půlkruhových bašt je patrno – spolu s renesančním městským znakem – na severní straně města na zmíněných Šancích.

(Zdroj: www.louny.eu)

Městské opevnění Žatecká brána

Milešovka

Nejvyšší hora Českého středohoří 837 m.
Katastrální území Milešov u Lovosic, okres Litoměřice
Národní přírodní rezervace vyhlášena r.1951
Výměra 51,28 ha, nadmořská výška 555 – 837 m.

Důvodem ochrany jsou lesní ekosystémy na svazích dominantního trachytového kuželu, společenstva skal a sutí a další hodnoty a jevy vyplývající z výjimečného postavení  Milešovky mezi ostatními kopci Českého středohoří (nejvyšší hora, značné převýšení proti okolí, zvláštnosti místního klimatu).
Území NPR zaujímá  téměř celý jižní svah kuželu, na severní straně vystupuje hranice CHÚ až k vrstevnici 740 m.n.m.
V r.1976 se stala NPR Milešovka součástí vyhlášené Chráněné krajinné oblasti České středohoří (19.3.1976)

(Zdroj: www.milesovka.cz)

Milešovka

Most

Turistické informační centrum Most

 

Radniční ½, 434 01  Most

E-mail:infocentrum@mesto-most.cz

Telefon:+420 476 448 223

Web:www.imostecko.cz

 

Muzeum české vesnice

Nejmladší muzeum na Lounsku bylo vybudováno v bývalé barokní výsypce z roku 1876, která stojí v areálu zámecké zahrady v Peruci. Prohlédnout si zde můžete zemědělské stroje, hasičskou stříkačku, nejrůznější nářadí a náčiní a mnohé z exponátů si lze také vyzkoušet.
Expozice Muzea české vesnice v Peruci byla vybudována z darů obyvatel obce i okolí. Ve sklepní jsou vystaveny desítky zemědělských strojů, hasičských vozů a dopravních prostředků.

Druhé poschodí je věnováno domácím spotřebičům od praček po šicí stroje, různým mužským náčiním a hlavně se zde nabízí pohled přímo do jednotlivých částí obydlí - prohlédnete si ložnici, jídelnu a kuchyni. Nechybí tu ani školní třída se čtyřmi lavicemi a učitelským stolem.

Třetí poschodí je částečně věnováno dětským kočárkům pro miminka a panenky. Druhá polovina expozice potom patří řemeslům, např. včelařství a ruční výrobě bot. Součástí muzea je také expozice Štíty a okna, vybudovaná za spolupráce Etnologického ústav Akademie věd.
Muzeum české vesnice

Národopisné muzeum Slánska

Národopisné muzeum v Třebízi bylo veřejnosti zpřístupněno v roce 1975 jako součást Vlastivědného muzea ve Slaném. Charakteristická česká náves malé zemědělské obce Třebíz, ležící na rozhraní středních a severních čech, zůstala neporušena díky tomu, že lipská silnice budovaná v polovině 18. století a nyní silnice 1/7 byly řešeny mimo střed obce. Tím zůstala zachována její původní sídelní situace. Uprostřed třebízské návsi se zachoval rybníček s brodištěm a v jeho sousedství stojí jednoduchá barokní stavba kostelíka sv. Martinaz roku 1754 s pozdně barokním oltářem s obrazem Nanebevzetí sv. Martina. Poblíž kostela na návsi je v rozsoše malá zvonička se zvonkem s datací 1932. Na návsi také najdeme výklenkovou barokní kapličku Nejsvětější Trojice z 18. století. Kaplička stojí v místech, kudy vedla původní stará cesta. Součástí této kapličky je kašna, kam přitéká voda z "třebízské studánky", známé z pověsti Královka, jak ji ve svém díle zaznamenal Václav Beneš Třebízský.

(Zdroj: www.muzeumtrebiz.cz)

Národopisné muzeum Slánska

Nový Hrad

Hrad ze 14. století tvoří rozlehlý komplex kolem tří nádvoří. Hlavní dominantou areálu je pozdně gotická věž. V návštěvní době zámku jsou pro veřejnost zpřístupněna všechna tři nádvoří. Naleznete zde vchod do podzemních koňských stájí nebo se můžete vypravit do podzemí pod zámeckou věží.

Hrad přestavěný na zámek je postavený na mírném návrší nad obcemi Jimlín a Zeměchy na cestě mezi královskými městy Louny a Žatec. Areál tvoří v mírně zvlněné zemědělské krajině výraznou dominantu mezi Českým středohořím a stolovými horami Přírodního parku Džbán.

Před stavbou hradu stála zřejmě na návrší druhá tvrz pánů z Jimlína postavená ve 14. století. Samotná tvrz byla zřejmě během stavby hradu zbořena a materiál použit druhotně (ještě dnes můžeme v útrobách věže spatřit např. pískovcové kvádry) pro Nový Hrad, jež byl postaven v letech 1465 až 1474 Albrechtem Bezdružickým z Kolowrat. Novým sídlem pak vznikla i nová větev rodu - páni Novohradští z Kolowrat.

Roku 1573 opouští Volf Novohradský z Kolowrat po sto letech navždy rodové sídlo a usazuje se v jižních Čechách, kde zakládá rodinu a zaujímá významná místa po boku posledního Rožmberka, Petra Voka, díky čemuž vzniká zajímavá aliance, neboť dcera Volfa Novohradského Marie Magdaléna se provdává za Rožmberkova synovce, mladého hraběte Jana Zrinského ze Serynu, což mělo představovat možné dědičné nároky na rožmberské dominium. Snaha však skončila neúspěšně - manželství bylo bezdětné a rozlomením rožmberské růže končí moc i sláva Novohradských z Kolowrat.

Ještě za Kolowratů a následně za pánů Strážských z Liběchova, dále za Vřesovců z Vřesovic a Doubravské hory na Touchovicích a Jana z Aldringen proběhla postupná přestavba hradu s chráněnými příkopy a valy na renesanční zámek. Dnešní barokní podobu začal areál Nového Hradu získávat po třicetileté válce přičiněním strahovských premomnstrátů i markrabat braniborských. Teprve honosným raně barokním areálem se zámek stal za hraběte Gustava Adolfa z Varrensbachu mezi lety 1670 až 1689. Zajímavými majiteli byli posléze Löweneggové, zvláště pak Anna Barbora von Löwenegg z Tondeur. Po smrti jejího syna Leopolda bylo v roce 1767 zadlužené a zbídačené panství prodáno knížeti Josefu Adamovi ze Schwarzenbergu.

Během nákladné schwarzenbersgké konzervace sloužil objekt zámku s barokní oborou pro potřeby lovecké knížecí kratochvíle. Terpve napoleónské války ukončily panský život na zámku - v roce 1813 zde byl zřízen vojenský lazaret, posléze sloužil zámek účednictvu velkostatku a v polovině 19. století byl bez jakýchkoliv výrazných změn adaptován na hospodářské účely. Ač pozemkovými reformami ve 20. letech 20. století ztratil areál pro knížecí rodinu význam, zůstal v držení rodu až do roku 1947, kdy byl zestátněn na základě zákona Lex Schwarzenberg.

Na Novém Hradě máte také možnost vidět nejucelenější soubor malovaných záklopových stropůz období renesance a manýrismu. Malované stropy se nacházejí celkem v 10 místnostech, z toho ten největší dosahuje plochy 249,8 m2. Na zámku najdete 94 malovaných trámů, jež nesou bohatě zdobená prkna. V areálu bychom ovšem našli dalších 6 místností s dřevěnými záklopovými stropy, ale již bez maleb.

 

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Nový Hrad

Ochutnejte Lounské středohoří

Zde trasa směřuje na sever od Loun, do krajiny čedičových kopců, které jsou pokryty stepní vegetací. Na jejich úpatí najdeme lokální farmy, které nabízí místní speciality pro mlsné jazýčky. Cestou můžete zahlédnout stáda ovcí a koz, na Ranské hoře vás uvítají syslové a cestou vás doprovodí barevní mo týli. Tato trasa se během roku barevně mění v závislosti na vegetačním období zdejší flóry. Celý okruh má 38 km, lze jej velmi obtížně zkrátit, pokud nechcete jet po silnici I. třídy. Cestou lze vynechat výstupy na kopce a čedičový masiv objet. Trasa vede po zpevněných i nezpevněných polních cestách, výjimečně po silnici III. třídy. Je časově náročná, ale vhodná i pro rekreační trackové cyklisty.

 

Trasa: Louny, Dobroměřice, Farma Oblík, Charvátce, Sinutec, Jablonec, Kozly, Chrámce, Bělušice, Milá, Hrádek, Raná (sedlo), Lenešice, Louny.

Ochutnejte Lounské středohoří

Zde trasa směřuje na sever od Loun, do krajiny čedičových kopců, které jsou pokryty stepní vegetací. Na jejich úpatí najdeme lokální farmy, které nabízí místní speciality pro mlsné jazýčky. Cestou můžete zahlédnout stáda ovcí a koz, na Ranské hoře vás uvítají syslové a cestou vás doprovodí barevní mo týli. Tato trasa se během roku barevně mění v závislosti na vegetačním období zdejší flóry. Celý okruh má 38 km, lze jej velmi obtížně zkrátit, pokud nechcete jet po silnici I. třídy. Cestou lze vynechat výstupy na kopce a čedičový masiv objet. Trasa vede po zpevněných i nezpevněných polních cestách, výjimečně po silnici III. třídy. Je časově náročná, ale vhodná i pro rekreační trackové cyklisty.

 

Trasa: Louny, Dobroměřice, Farma Oblík, Charvátce, Sinutec, Jablonec, Kozly, Chrámce, Bělušice, Milá, Hrádek, Raná (sedlo), Lenešice, Louny.

Opočno

Jak dokládají archeologické nálezy, byl kraj kolem Opočna osídlen již v dobách pravěku - východně nad obcí na Holém vrchu byly nalezeny zlomky halštatské keramiky, pocházející z období 750 - 400 př. n. l.. Další nálezy pak dokládají osídlení oblasti od 8. století slovanským obyvatelstvem. Opočno je v dochovaných historických materiálech poprvé zmiňováno k roku 1358, ves však byla zajisté založena mnohem dříve. Název "Opočno" je odvozen od přídavného jména "opočný", což znamenalo "kamenný". Toto pojmenování se přitom pravděpodobně vztahovalo na dvorec nebo jiné panské sídlo, které v Opočně v dobách středověku stálo. 
Ve 14. století byla ves samostatným vladyckým statkem s panský sídlem. Vladykové z Opočna měli ve znaku hříč, což byla ostruha se třemi hroty (ta je také znázorněna na klenbě v přízemí kostelní věže). Kolem roku 1405 spojila rodina pánů z Kolovrat opočenské a jimlínské panství. V této době byla tvrz v Opočně stále ještě rezidenčním sídlem, tzn. byla obývána vrchností. Roku 1465 však král Vladislav Jagellonský Albrechtovi z Kolovrat povolil přestavět starou tvrz na návrší nad Jimlínem, čímž vznikl jeden z posledních hradů v Čechách - Nový hrad, a rod Kolovratů na něj přesídlil. Tvrz v Opočně se pak postupně stala sídlem vrchnostenských úředníků. Ještě roku 1588 v ní byly tři obyvatelné místnosti a v sousedství stála sladovna a pivovar. Nakonec však beze zbytku zmizela. Její umístění bylo zřejmě někde v blízkosti kostela. 
Spojením opočenského a jimlínského panství se Opočno stalo součástí novohradského panství, se kterým pak sdílelo své osudy až do zrušení vrchnostenské soustavy roku 1848. Z nejstarších dob historie obce bohužel nemáme příliš mnoho zpráv. Zajímavou je např. zmínka z dob husitských válek, podle které se tři zdejší obyvatelé - Hazimec, Záviš a Válek roku 1438 zúčastnili bitvy u Želenic na straně husitů. Ti však bitvu prohráli a řada bojovníků byla zajata, mezi nimi i všichni tři Opočenští. Domů se vrátili až po složení výkupného. K roku 1511 zprávy u vsi uvádějí vinici. Roku 1573 získal panství od Kolovratů Jan starší z Lobkovic. Ten ho již v roce 1580 opět prodal, novým majitelem se stal Václav Franěk z Liběchova. Ani v jeho držení však majetek nezůstal příliš dlouho, v roce 1588 se dostal do rukou rodu Vřesovců z Vřesovic. U nich panství zůstalo až do třicetileté války. Během ní se pak jeho majitelé znovu začali střídat. Roku 1630 zboží získal Jan z Aldringenu, již po čtyřech letech se dostalo do správy kláštera premonstrátů v Praze na Strahově a krátce po skončení války, v roce 1651, se majiteli panství stali braniborští markrabí. 
Sama třicetiletá válka byla pro kraj velkou pohromou. Lidé během ní trpěli hladomory, drancováním armád a nemocemi. Berní rula v Opočně k roku 1654 uvádí dvanáct usedlostí, tři selské a osm menších chalupnických. O válečných útrapách přitom svědčí fakt, že pět z nich bylo v této době opuštěných. Soupis majetku ve vsi dále uvádí 22 hektarů půdy pro pěstování žita a pšenice, celkem se tu chovalo 9 krav, 11 jalovic a 17 prasat. Válka měla pro obec také náboženské důsledky. Fara v Opočně byla nejméně od 70. let 16. století obsazena evangelickými kněžími, v důsledku porážky stavů však v Čechách proběhla vlna násilné rekatolizace. Evangeličtí duchovní tak byli vyhnáni a na jejich místa nastoupili katolíci. Opočno dostalo katolického faráře v roce 1630. V první polovině 17. století se objevují nejstarší zprávy o zdejší farní škole. Původně se učilo na faře, později se škola přestěhovala na místo domu č.p. 18. Docházely do ní děti z celé farnosti. Roku 1670 Opočno spolu s celým panstvím získala rodina hrabat z Warrensbachu. Ta majetek držela až do roku 1715, kdy vše získala Anna z Löweneggu. 
V letech 1710 - 1713 došlo v Opočně k přestavbě a rozšíření starého gotického kostela, který snad předtím vyhořel. V polovině 18. století byla na zdejší návsi vztyčena plastika sv. Jana Nepomuckého. Jak vyplývá z tereziánského katastru, pořízeného roku 1757, počet usedlostí se v Opočně v následujících 100 letech v podstatě neměnil. Ve vsi bylo jedenáct usedlostí, k dalším třem budovám nepatřily žádné pozemky. Záznamy hovoří také o robotních povinnostech poddaných. Dva zdejší hospodáři museli vypravit třikrát týdně jednospřežný koňský potah, jeden měl tuto povinnost pouze dvakrát týdně. Zbývajících osm hospodářů mělo předepsánu ruční robotu dvakrát v týdnu. V obci se tehdy na omezené rozloze pěstoval chmel a svou živnost zde vykonával krejčí. Roku 1767 se majiteli panství stal rod Schwarzenberků. 
Roku 1787 opočenskou farní budovu postihl požár. Následně pak byl postaven nový areál fary s tzv. kaplankou. Za vlády panovníka Josefa II. byl také zrušen starý hřbitov, který se rozkládal okolo kostela. Rok 1802 se do historie Opočna zapsal černým písmem. Tehdy v domě č.p. 15 vypukl požár, který následně zachvátil velkou část obce a zničil tu šest hospodářství, školu, čtyři menší domky a kostel. Živelných pohrom obec v budoucnu postihlo ještě několik, žádná se však svým rozsahem požáru z roku 1802 nepřiblížila. 
I přes nešťastný požár byl počátek 19. století pro Opočno velice úspěšným obdobím, ve kterém ves zaznamenala velký růst a rozvoj. K roku 1828 tu stálo již 35 domů, ve kterých žilo na 187 obyvatel. Jejich počet pak do roku 1846 stoupl až na 238. Opočno v polovině 19. století zajišťovalo duchovní správu pro celé rozsáhlé novohradské panství. Vedle faráře tu působili ještě dva kaplani. Obec pro zbytek panství zajišťovala ještě dvě další služby - svou činnost zde vykonávali dva zvěrolékaři a dvě porodní báby. V Opočně žilo v této době národnostně smíšené obyvatelstvo, to však spolu vycházelo bez problémů. V polovině 19. století tu převažovali Češi, ve škole se přesto až do roku 1870 vyučovalo německy. 
Po revolučním roce 1848 došlo ke zrušení vrchnostenské správy. Ta byla nahrazena obecním a okresním zřízením. Za Rakouska však v Opočně samostatný obecní úřad nevznikl, obec byla totiž až do roku 1918 osadou Jimlína - v 90. letech 19. století tento útvar nesl oficiální název "Spojená obec Jimlín, Opočno a Nové Hrady". Okresem Opočno připadlo pod Postoloprty. Když zde však byl okresní úřad zrušen, přešla obec do okresu Žatec (součástí lounského okresu se Opočno stalo teprve po II. světové válce). V roce 1892 byla v Opočně slavnostně otevřená nová čtyřtřídní škola. Roku 1904 Opočnem projel první vlak, otevřena byla trať Louny - Rakovník. K tomuto roku ve vsi žilo rovných 300 obyvatel v 54 staveních. Poblíž obce byl v provozu kamenolom, lidem v obci sloužily dva hostince, tři koloniály, jeden obchodník s vínem a prodejce střižního zboží. Dále tu svou živnost vykonávali pekař, tři ševci, dva řezníci, jeden pánský holič, dámská krejčová, košíkář, sedlář, provazník, kovář, truhlář a kolář. 
Přelom 19. a 20. století byl v Opočně ve znamení velkého rozvoje spolkového života. Jako první tu byl roku 1893 založen spolek hasičů. V roce 1905 pak v obci vznikla Národní jednota severočeská, jejím cílem byla podpora české kulturní činnosti. Roku 1910 byl dále založen místní odbor Českého chmelařského spolku. Do dalšího vývoje společenského života v obci v roce 1914 vstoupila první světová válka. Ta s sebou přinesla řadu útrap, po jejím skončení však rozvoj obce postupně pokračoval dál. Ještě během války, roku 1916, byla v obci založena knihovna. Hned v roce 1919 tu pak vznikl Červený kříž a Dělnická tělovýchovná jednota. O dva roky později byl v Opočně založen také Sokol. Ten zde v roce 1932 postavil svou sokolovnu, která se stala nejen sportovním, ale také společenským a kulturním centrem dění v obci. Mimo jiné se zde pořádala i divadelní představení. V roce 1932 se v obci začal také hrát hokej, který si tu postupně vytvořil dlouholetou tradici. 
Krátce po válce, v roce 1921, se Opočno a Jimlín rozdělily a v obou obcích vznikly samostatné obecní úřady. V letech 1924 - 1928 pak v Opočně proběhla pozemková reforma, mezi 57 přídělců tu byla rozdělena půda o rozloze 40 ha 57 arů. K roku 1930 bylo v obci 77 domů, celkem zde žilo na 329 obyvatel. Opočno mělo samostatnou správu až do roku 1960, kdy spolu s Jimlínem a Zeměchy vytvořilo společný MNV se sídlem v Jimlíně. V roce 1981 pak bylo Opočno s Jimlínem a dalšími obcemi začleněno do velkého celku, jehož střediskovou obcí byly Hřivice. V roce 1989 se však tento soubor složených obcí rozpadl a volbami do obecních zastupitelstev v roce 1990 byla obnovena samostatná obec Opočno u Loun s vlastním obecním zastupitelstvem a vlastním starostou. K roku 1990 měla obec 70 domů, žilo zde na 105 obyvatel. 

(zdroj: www.obec-opocno.cz)

Opočno

Památník Antonína Dvořáka

Prostory bývalého barokního špitálu, který původně obývali vysloužilí úředníci rodu Kinských, slouží od roku 1954 jako Památník Antonína Dvořáka.Můžete se zde seznámit se životem a dílem slavného skladatele a prohlédnout si předměty z jeho osobního vlastnictví věnované synem Otakarem.

Prostory památníku jsou využívány též pro pořádání koncertů, svatebních obřadů, výstav a dalších kulturních akcí.

Zdroj: http://www.zlonice.cz/navstevnik/pamatnik-antonina-dvoraka

Památník Antonína Dvořáka

Památník Terezín

V krátkém čase po skončení druhé světové války se rozvinula snaha o zachování a udržení míst utrpení a smutku tak, aby byla stálou připomínkou i výstrahou pro budoucí generace.

Dne 6. května 1947 vláda Československé republiky rozhodla zřídit v Terezíně památník s cílem zachovat a udržovat pietní místa v tom stavu, v jakém byla v době nacistické poroby. Památník Terezín dnes tvoří soubor jednotlivých pietních míst, která jsou značně rozptýlena a netvoří ucelenou lokalitu.

Památník Terezín vznikl v místech utrpení desetitisíců lidí původně jako Památník národního utrpení roku 1947 z iniciativy vlády znovu obnoveného Československa.

(Zdroj: www.pamatnik-terezin.cz)

Památník Terezín

Panenský Týnec

Městys Panenský Týnec se nachází na náhorní plošině Džbánské vysočiny na hranici Ústeckého a Středočeského kraje. Podle archeologických nálezů byl osídlen již v době bronzové, první zmínky o obci pocházejí z roku 1115. Ve 13. století zde založil rytíř Habart ze Žerotína klášter klarisek jako poděkování sv. Anežce České za to, že uzdravila jeho ženu z neplodnosti. Nejvýznamnější dominantou je však bezesporu nedostavěný chrám z období vrcholné gotiky, k němuž přiléhá barokní zvonice. Chrám leží na silné pozitivní zóně a jsou mu připisovány léčivé účinky. I přesto, že je chrám pouhým torzem, je důležitou součástí historie české architektury a spolu s parkem láká každoročně mnoho turistů k návštěvě tohoto kouzelného místa.

 

ÚM: Panenský Týnec 10, 439 05 Panenský Týnec

Tel.: +420 415 694 129, starosta@panenskytynec.cz

www.panenskytynec.cz

Panenský Týnec

Pátek

Historie zámku je spjata s řádem premonstrátů, kterým zdejší panství patřilo po mnoho staletí. Využívali Pátek a okolí jako hospodářské zázemí. Ve 14. století stávala na stejném místě tvrz. Zámek z něj však vybudovali světští majitelé - ve stylu renesance to byl v polovině 16. století Jan z Lobkovic. Další barokní přestavbu vedl roku 1693 stavitel Antonio della Porta, který přestavěl pro tytéž majitele - Ditrichštejny také libochovický zámek. Od té doby už nebyl zámek přestavován. Pouze premonstráti ze strahovského kláštera, kteří se po mnoha soudních tahanicích na panství vrátili roku 1710, doplnili výzdobu freskami od řádového bratra Františka Siarduse Noseckého.

 

(Zdroj: www.e-region.cz)

Pátek

Peruc

Významná obec českých dějin nad pravým břehem Debeřského potoka vznikla pravděpodobně již kolem r. 1000 jako slovanská osada. První písemné zmínky o Peruci spadají do druhé poloviny 12. st., kdy byla majetkem bratrů Měška a Hroznaty.V r. 1319 zde byla Jetřichem z Peruce vystavěna tvrz, kterou nechali pozdější majitelé Hruškové z Března přebudovat na konci 16. st. na renesanční zámek. Následně se zde vystřídala řada vlastníků. V r. 1898 byla obec povýšena na městys. Tento status jí byl navrácen v r. 2006. Věhlasná pověst o setkání knížete Oldřicha se selkou Boženou přivádí návštěvníky nejčastěji k pseudogotické Boženině studánce a tisíciletému Oldřichovu dubu (objem kmene je 970 cm). Nejvýznamnější stavbou obce je trojkřídlý patrový zámek, který byl v letech 1760-70 zrekonstruován v rokokovém stylu. Sloupové schodiště v oválné hale má bohatou sochařskou výzdobou. V jižním zámeckém křídle je v letních měsících přístupná pamětní síň Emila Filly s expozicí jeho obrazů. V zámecké zahradě bylo ze staré barokní sýpky vybudováno Muzeum české vesnice. Dominantou návsi je kostel sv. Petra a Pavla se sochami sv. Václava a Jana Nepomuckého, nově vystavěný v letech 1724-25. Jedinečná je  Krásná  vyhlídka  uprostřed blízkého lesa, která skýtá pohled na panorama Českého středohoří.  Peruc byla též působištěm mnoha významných osobností kulturního a společenského života. Místního faráře a předního vlastence Františka Daneše zde v průběhu 19. století navštěvovala řada význačných českých buditelů. V polovině 20. století zde vytvořil malíř Emil Filla cyklus Krajiny českého středohoří. Kulturní vyžití zajistí také zdejší kino, galerie nebo knihovna. K relaxaci či aktivnímu odpočinku poslouží kemp U koupaliště, hřiště a místní tělocvična.

 

Oldřichova 49, 439 07 Peruc,

Tel: 415 697 175, E-mail: lanc@peruc.cz,

www.peruc.cz

Pnětluky

Svůj název získala obec jako ves pnětluků, jak se nazývali v dřívějších dobách lidé, co silně tlučou do kmenů, a její součástí je místní část Konětopy. Na návsi v Konětopech se nachází kaplička se soklem a reliéfem Panny Marie pocházející z 1. poloviny 19. století. Roku 1756 byl v Pnětlukách postaven kostel sv. Matouše, mezi další památky obce patří památník padlým, barokní sýpka, zvonička či památný strom jírovec.

 

OÚ: Pnětluky 26, 440 01 Pnětluky

Tel.: +420 415 696 654, pnetluky@seznam.cz

www.pnetluky.cz

Pnětluky

Počedělice

O původně trhové obci se zmiňují již historické prameny z roku 1219. V průběhu staletí sloužily Počedělice jako ústředí statků biskupství pražského, od 14. století připadly světským majitelům. Podepsaly se na nich husitské boje i třicetiletá válka. Mezi počedělické vlastníky patřil také Prokop Dvořecký z Olbramovic, jeden z 27 českých pánů popravených na Staroměstském náměstí po prohrané bitvě českých stavů na Bílé hoře. Osudnou se obci stala poloha při levém břehu řeky Ohře. Časté povodně tak vedly k vybudování protipovodňové hráze. Dominantami čtvercové návsi Počedělic jsou původně pozdně románský kostel sv. Havla, upravován ve 14. století a v době baroka, který byl v minulém století odsvěcen, a kamenný kříž s reliéfem Nejsvatější Trojice z 30. let 19. století. Výšku vody z nejtragičtějších povodní v roce 1862 zaznamenává podstavec kříže v západní části návsi.

 

OÚ Počedělice, 440 01 Louny,

Tel: 415 676 115, E-mail: pocedelice@seznam.cz,

www.pocedelice.cz

Počedělice

Postoloprty

Postoloprty se nacházejí na pokraji Českého středohoří, jež je vítaným cílem turistů, stejně jako blízká města Žatec a Louny, archeoskanzen v Březně u Postoloprt či zámek Stekník. Ze 7. století, kdy kraj obývali Lučané, je známá pověst o knížeti Neklanovi a zrádném vrahovi Durynkovi. Neklan Lučanům vystavěl hrad Dragúš. K Postoloprtům se váže i další slavná pověst o Oldřichovi a Boženě. Jejich setkání a sňatek na počátku 11. století popisují kronikáři Kosmas, Dalimil i Hájek z Libočan. Postoloprty nabízejí poměrně bohatý kulturní život. Kulturní stánky (divadlo, kino, knihovna) jsou sdruženy pod Kulturní zařízení města Postoloprty a vykazují stálou činnost. Mimo jiné zde působí tři divadelní spolky. Aktivní je také Děkanství Postoloprty, v jehož kostele Nanebevzetí Panny Marie najdeme vzácné třímanuálové varhany. V regionu oblíbený je dále městský plavecký bazén se saunou, posilovnou a wellness službami.

 

MÚ: Mírové nám. 318, 439 42 Postoloprty

Tel.: +420 415 778 416

www.postoloprty.cz

Postoloprty

Radonice nad Ohří

Přesné datum vzniku obce se zjistit nedá - jisté je, že se obec vyskytuje na nedatované zakládací listině premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, kterou většina badatelů klade do roku 1143. Centrem rozsáhlého panství byly Radonice až do roku 1374, kdy je postihla velká povodeň.

Za husitských válek se Radonice dostaly do rukou světské šlechty. Z předbělohorských majitelů byli nejvýznamnějším rodem, který vlastnil pátecké panství, kam Radonice až do roku 1850 patřily, Lobkovicové. V roce 1710 získali, po mnohaletém úsilí, premonstráti svůj historický majetek zpět. Na zdejší faře působilo několik vzdělaných kněží. Za všechny jmenujme obrozenského básníka Boleslava Jablonského (1843-1847) a počátkem tohoto století historika Cyrila Straku, pozdějšího správce strahovské knihovny, který potomkům zanechal skvělou farní kroniku.

V obci stál do roku 1905, kdy byl zbořen, románsko-gotický kostel Povýšení sv. Kříže. Z jeho interiéru byly do kostelní novostavby z roku 1907 převzaty gotická křtitelnice, renesanční kazatelna a zvon z roku 1574. Krásnou památkou ve stylu rokoka je zdejší fara, dostavená roku 1782. Tato stavba nese pamětní desku B. Jablonského. U hřbitovní zdi stojí socha sv. Linharta - patrona zajatců a ochránce dobytka a koní - z poloviny 18. století. Asi 1 km západně od obce na návrší Ovčín jsou patrné zbytky pravěkého hradiště.

 

(zdroj: www.peruc.cz)

Radonice nad Ohří

Raná

Malebná obec Raná se nachází na úpatí stejnojmenného vrchu, který je vyhledávaným místem paraglidistů. Poprvé se Raná připomíná v r. 1333. Architektonickou dominantou obce je původně gotický kostel Všech svatých ze 14. století. Vrch Raná disponuje vybaveným areálem pro sportovní létání, především paragliding, závěsné létání a letecké modelářství. Zajímavostí je národní přírodní rezervace rozprostírající se na jihozápadě masivu s ojedinělou faunou i flórou.

 

Raná 114, 439 24 Raná u Loun,

Tel.: 415 679 247, E-mail: starosta@obec-rana.com

www.obec-rana.com

Raná

Ročov

Městys Ročov se nachází v okrese Louny a je členem mikroregionu Lounské Podlesí. Součástí jsou ještě dvě přidružené vesnice – Úlovice a Břínkov. Roku 1352 získal šlechtic Albrecht z Kolovrat svolení od císaře Karla IV. založit nad svojí tvrzí v Dolním Ročově městečko. Rozvoj Ročova nastal v 19. století, kdy se městys stal chmelařským centrem regionu. Stavbou regionálního významu je poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie s klášterem, jenž v 18. století přestavěli slavní barokní stavitelé Kilián Ignác Dietzenhofer a Giovanni Santini. V Horním Ročově stojí pískovcová socha madony, novogotický kostel Narození Panny Marie, výklenková barokní kaple sv. Vojtěcha či několik památných stromů. V současné době má městys Ročov skoro 600 obyvatel a je stále centrem chmelařství. Působí zde mnoho spolků a je zde čilá kulturní a sportovní činnost.

 

ÚM: Ročov 121, 439 67 Ročov

Tel.: +420 415 695 110, umrocov@post.cz

www.obec-rocov.cz

RočovRočov

Skalka

Zámek Skalka je možné navštívit samostatným vstupem od okrouhlé věže, která stojí na skále nad zámkem. Přístupné je pouze 2. patro zámku, ve kterém je možné shlédnout stálou expozici historie obce Vlastislav a stálou expozici včelařství. Zajímavostí zámku je i výstava fotografických umělců, kteří zachycují krajinu Českého středohoří v jehož srdci zámek stojí. Některé z vystavovaných exponátu je možné zakoupit přímo na místě.

Návštěvníky nadchne pohled do krajiny z oken zámku i z vyhlídky, která se nachází přímo pod patou věže.

Na zámku je možné zakoupit turistickou známku i se samolepkou a balené občerstvení.

Zkušení průvodci vás seznámí s historií, která se váže k rodu Schönbornů.

 

(zdroj: www.obec-vlastislav.cz)

Skalka

Slavětín

Slavětín se nachází v přírodě Českého středohoří, pro svou polohu je vhodný pro pěší turistiku, cykloturistiku a díky blízkosti řeky Ohře také ke koupání a rybaření. V blízkosti městyse se pod osamělou lípou poblíž rybníčků nachází 2 metry vysoký kámen - menhir Baba, který je hluboko zasazen do země. Další ze zajímavých turistických památek je kostel sv. Jakuba Většího s nástěnnými malbami.

 

ÚM: Na Městečku 50, 439 09 Slavětín

Tel.: +420 415 677 114,

ouslavetin@mybox.cz, www.slavetin.info

Slavětín

Smolnice

Obec Smolnice leží asi 6 km jihovýchodně od Loun. Název obce vznikl od jména zdejšího potoka, který se nazýval Smolný podle zabarvení vody. První zmínky pochází z roku 1337, kdy ji augustiniánskému klášteru v Roudnici prodalo pražské arcibiskupství. Po husitských válkách se obec stala majetkem Matěje Loudy z Chlumčan. Od roku 1692 se Smolnice stala součástí schwarzenbergského panství. Osídlení obce a její stáří dokládají četné archeologické nálezy, jež jsou dnes uloženy v muzeu Ohrada u Hluboké. V roce 1870 se do obce přiženil slavný architekt Antonín Wiehl, v roce 1886 upravil barokní statek č. p. 4, sgrafitová výzdoba byla navržena Mikolášem Alšem a sochařské práce jsou dílem Josefa Myslbeka. Nad statkem postavil v roce 1898 novorenesanční vilu. Velkým mezníkem v historii obce je období husitství, kdy se ve Smolnici sešlo několik tisíc lidí a společně se vydali do boje za husitské ideály až do Prahy. Dominantou obce je jednolodní kostel sv. Bartoloměje, který vznikl již před rokem 1355. Stojí na místě, kde se konávaly pohanské obřady. Věž na straně kostela je románská,v sakristii je křížová gotická klenba. Kostel byl stavebně upraven ve 2. polovině 15. století a barokní podobu dostal v 18. století. V současné době je kostel opraven. Vedle kostela je barokní fara památkově chráněná. Fara a barokní statek č. p. 4 jsou nyní zrenovovány současnými vlastníky. Kostel sv. Bartoloměje je v majetku obce a stará se o něj Spolek sv. Bartoloměje. Památkově chráněná je kaplička na návsi a usedlost č. p. 54, která se opravuje. U vchodu na faru před kostelem je památná lípa a krucifix s plastikou Panny Marie Bolestné z druhé poloviny 19. století. Na celém území obce je ještě několik památných křížů. V současné době žije v obci 420 obyvatel. Místní složky pořádají řadu kulturních a společenských akcí.

 

OÚ: Smolnice 104, 439 14 Smolnice

Tel.: +420 415 694 079, ou.smolnice@iol.cz,

www.smolnice.cz

SmolniceSmolniceSmolnice

Stará radnice Oblastní muzeum

Základem je budova gotické radnice, poprvé doložené roku 1397. Zbytky jsou zachovány v obloucích podloubí. Po požáru města r. 1537 byla vážně poškozena. V letech 1537-39 byla mistrem Pavlem a po jeho smrti mistrem Jiřím přestavěna v renesančním slohu. V roce 1662 byly sníženy střechy. Na severním rohu radnice je umístěna na pilíři kopie renesanční, nejstarší exteriérové plastiky ve městě (r.1539), tzv. Rolanda v podobě divého muže s kyjem, jako symbolu obchodu a trhu.

Ve spodní části pilíře je upevněn železný tzv. český loket - stará délková míra. V podloubí jsou umístěny 2 erby z Dlouhé brány - říšský a městský z doby před rokem 1409. V roce 1947 zde byla umístěna i pamětní deska M.Pavla Stránského. Na jižním průčelí jsou patrné zbytky pranýře. Pozoruhodné je též vnitřní schodiště a dřevem vykládaná zasedací síň městské rady z roku 1542, zdobená vyřezávanými reliéfy českých panovníků i měšťanů.

V zasedací síni se r. 1627 konala disputace mezi M.Pavlem Stránským a učeným kapucínem Valeriánem Magni. V roce 1547, v době stavovského povstání zde pobýval král Ferdinand I.. Jako radnice stavba sloužila až do roku 1839. V důsledku působení spodních vod došlo 19.4.1916 ke zřícení střední části domu a opravy probíhaly až do roku 1926.

Nyní je zde umístěno Oblastní vlastivědné muzeum s bohatými sbírkami.

(zdroj: www.litomerice.cz)

Stekník

 Zámek, obklopený italskou terasovitou zahradou, patří k nejvýznamnějším rokokovým stavbám v Čechách. Vytváří jedinečnou a monumentální kompozici v krajině spojené s tradicí pěstování žateckého chmele. Od roku 1997 prochází celkovou rekonstrukcí. Veřejnosti jsou zpřístupněny nově restaurované prostory: zámecké kaple a chodby prvního patra.  S průvodcem se také podíváte do salonů jižního a západního křídla zámku. Samostatně jsou zpřístupněny chodby přízemí zámku, kde je výstavní prostor, a samozřejmě zámecká terasovitá zahrada.

(Zdroj: www.zamek-steknik.cz)

Stekník

Stradonice

Keltské oppidum Stradonice patří mezi nejznámější české pravěké objekty, a to hlavně díky tisícům nálezů a „zlaté horečce“, která se rozpoutala v roce 1877, po nálezu pokladu, jenž obsahoval asi 200 zlatých a stříbrných mincí. Při této „zlaté horečce“ byla velká část oppida prokopávána a drancována zhruba třemi stovkami kopáčů denně.

(Zdroj: www.archeolog.cz)


Stradonka

Rozhledna Stradonka byla otevřena v roce 2009. Akci zorganizoval Klub žen Stradonice za podpory Městyse Peruc. Rozhledna stojí na pozůstatku valu Hradiště Stradonice. Rozhledna nabízí nádherný výhled na České středohoří a pokud je příznivé počasí tak uvidíte i Krušné hory. Uvnitř rozhledny jsou nákres a pojmenování kopců které vidíte.

(Zdroj: www.stradonka.cz)

Stradonka

Střekov

Majestátný Střekov se vypíná na černé skále, čnící z hladiny Labe do výšky sto metrů. Za deštivých nocí se prý po útesu škrábe duch mladé dcery hradního pána, která se zde kdysi hlubokým skokem rozloučila se životem. Hledá přízrak svého milého, chudého podkoního, jenž byl za trest, že okusil zakázanou lásku, nechán v hradních zdech vyhladovět k smrti.

Hrad Střekov má dlouhou historii, v níž se lidové povídačky prolínají s fakty. Například v roce 1842 se na hradních zdech objevilo skutečné strašidlo. Byl jím hudební skladatel Richard Wagner, který v romantických zákoutích prastaré zříceniny hledal múzu svérázným způsobem. Zahalil se do prostěradla, toulal se po Střekově, shlížel do údolí na rozložité Ústí nad Labem, až nakonec složil báseň, jež se později stala podkladem pro libreto známé opery Tannhäuser. Nebyl jediným umělcem, který tady hledal a našel inspiraci. Střekov učaroval Karlu Hynku Máchovi, Johannu Wolfgangu Goethovi a Karlu Mayovi.

Stačí jediná návštěva a hrad se dostane pod kůži i vám. Zachovalé kemenné zdise střídají z rozbořeným opevněním, které jen v obrysech naznačuje, jak majestátná kdysi tato stavba, vystavěná za účelem chránit labskou obchodní stezku, byla. Turisti ocení vynikající jídlo ve zdejší gotické restauraci a terasu s výhledem na malebné kopce Českého středohoří.

(Zdroj: www.hrad-strekov.cz)

Střekov

Stříbrník

Vrch Stříbrník nebo též Červený vrch u Loun (či zkrátka Červeňák) je oblíbeným výletním místem nad obcí Dobroměřice u Loun. Na vrcholku totiž stojí jediná horská chata na lounsku, a to Ejemova chata s rozhlednou, postavená roku 1911.

(Zdroj: www.cervenak-rozhledna.cz)

Stříbrník

Teplice

Teplice jsou posazeny do kotliny mezi Českým středohořím a masívem Krušných hor, nedaleko od hranic se SRN. Přes Krušné hory a České středohoří vedly odedávna důležité obchodní cesty spojující české kraje s okolními státy. Tyto obchodní cesty byly chráněny systémem strážních hradů, okolo kterých vznikala města. Teplice za svůj rozvoj tedy mohou vděčit několika okolnostem: obchodu, hornictví a léčivým pramenům. Rovněž významný byl i kolonizační postup církevních řádů, které v pohraničních oblastech počaly již ve 12. století stavět své kláštery (v případě Teplic benediktýnský klášter sv. Jana Křtitele). Teplice se proto mohou pochlubit množstvím zajímavých památek - zámek vznikl v 16.století na zbytcích staršího románského kláštera, zámecké náměstí se sochařským skvostem morového sloupu od Matyáše B. Brauna ze datuje do roku 1718, zámecký park v anglickém stylu pochází rovněž z 18. století, ...ve městě samotném se nachází několik významných kostelů a okolí Teplic nabízí ke shlédnutí další kláštery, kostely, zámečky apod.
Současné Teplice nabízejí návštěvníkům rekonstruovaný lázeňský komplex s celou řadou lázeňských domů, zrekonstruované Krušnohorské divadlo, nový plavecký areál se squashovými kurty, množství proslulých restaurací a kaváren... Neobvyklé výhledy z Doubravského vrchu, z Bořně, z Milešovky nebo z Komáří vížky se sedačkovou lanovkou patří k opravdovým zážitkům, v létě Vám vodní nádrže, vzniklé po rekultivační činnosti, nabídnou příjemné prostředí pro rekreaci a horský terén se sjezdovkami různé obtížnosti a upravované běžecké trasy poskytnou vyžití zimním rekreantům. Věříme, že Teplíce nabízejí ze své historie i současnosti mnoho zajímavého.

(Zdroj: www.teplice.cz)

Teplice

Toužetín

Písemné prameny připomínají obec ležící 8km jihovýchodně od Loun od r. 1227. Tehdy patřila její část klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. O necelých 150 let později se zde uvádí vodní tvrz, jejíž majitelé se často střídali. Pozdější vlastníci, rod Schwarzenberků, nechali v Toužetíně vybudovat r. 1697 barokní zámek obklopený vodním příkopem. V jeho sousedství se nachází barokní dvůr z 1. čtvrtiny 18. století. Potyčku mezi pruskými husary a císařskými dragouny z období sedmileté války připomíná sloup stojící při odbočce ze silnice na Prahu směrem k obci. Dříve ve vsi fungoval také významný pivovar, který byl v provozu do r. 1901. Zajímavostí je pomník na návsi připomínající sebevraždu bojovníka proti fašismu Karla Axamita, který zde byl za 2. světové války obklíčen Němci.

 

Toužetín 42, 440 01 Louny 1,

Tel.:415 694 261, E-mail: podatelna@obectouzetin.cz,

www.obectouzetin.cz

Toužetín

Třebívlice

Třebívlice leží na rozhraní tří okresů a jsou spádovou obcí se základní a mateřskou školou, obvodním, dětským a zubním lékařem, lékárnou, poštou, pohostinstvím a obchodním střediskem s pojízdnou prodejnou. Dopravní spojení je zajištěno autobusy a vlakem.

(Zdroj: www.obec-trebivlice.cz)

Úherce

Malebná vesnička se připomíná již v roce 1088, kdy ji věnoval král Vratislav kostelu na Vyšehradě u příležitosti jeho vysvěcení. Patří tak k jedněm z nejstarších obcí v severočeském regionu. Návsi s vodní nádrží dominuje zrekonstruovaná barokní kaple Neposkvrněného početí P. Marie z 18. století se zvoničkou a památník obětem 1. světové války. Zajímavostí je Úherecký poklad šperků umístěný v lounském a pražském Národním muzeu.

 

Úherce 17, 330 23 Nýřany

Tel.: 377 931 314, E-mail: obecuherce@seznam.cz,

www.obecuherce.cz

Úherce

Varhošť

Varhošť  je vrch ležící ve východní části Českého středohoří. Na vrcholu stojí od roku 1972 železná kruhová rozhledna jako třetí v pořadí, když dvě předcházející dřevěné dosloužily. Z rozhledny je výborný rozhled od Řípu, přes Hazmburk, Lovoš, Milešovku a Kletečnou. Na západě jsou vidět Krušné hory od Jedlanu přes Bouřňák po Nakléřov a mnoho dalších kopců a obcí. Jako zvláštnost je možno vidět hladinu Labe na osmi místech od střekovské přehrady až ke Štětí. Přístup k rozhledně je od Sebuzína po značené cestě. V sedle pod Varhoštěm je parkoviště, ze kterého se dá dojít na vrchol pěšky za 15 minut.

(Zdroj: www.litomerice-info.cz)

Varhošť

Vinařství JOHANN W

Vinařství JOHANN W se nachází v malebném kraji Českého středohoří – v Třebívlicích, které spadají do nejstaršího vinařského regionu v Čechách. Třebívlické vinařství navazuje na mnohasetletou tradici litoměřických vinic a připomíná také příběh nenaplněné lásky Johanna Wolfganga Goetheho k třebívlické baronce Ulrice von Levetzow. Jste srdečně zváni do místní restaurace Ulrika, kde si pochutnáte na specialitách severočeské kuchyně připravených z kvalitních surovin od lokálních farmářů. Až se pokocháte nádhernými výhledy z terasy restaurace, můžete si vybrat některý z nabízených prohlídkových okruhů, vychutnat si degustaci výborných vín JOHANN W a navštívit naši vinotéku. Kromě kompletního portfolia vín zde pořídíte i prvotřídní farmářské produkty a delikatesy, sommelierské nože na víno, dárková balení a další doplňkové produkty.

 

Vinařství JOHANN W - Zámecké vinařství Třebívlice, Masarykova 200, 411 15 Třebívlice

Tel.: +420 733 532 096, info@johannw.com

www.johannw.cz

Vinařství JOHANN W

Vlastivědné muzeum

Slánské muzeum bylo založeno v roce 1885 za aktivního úsilí nadaného mladého učitele Václava Štecha a podpory mnoha slánských občanů. Zakladatel muzea Václav Štech byl prvním kustodem sbírek a jeho zásluhou mělo město Slaný samostatný pavilon na Národopisné výstavě Českoslovanské v Praze v roce 1895. Založil archeologické, národopisné a historické sbírkové fondy, které mladé muzeum postupně rozšířilo. Jeho zásluhou bylo postaveno ve Slaném divadlo (1883) a knihovna (1897). Základem archeologických sbírek se staly nálezy ze Slánské hory, rozšiřované a doplňované nálezy z dalších lokalit Slánska.

Osídlení Slánské hory je sledováno v historickém období pět tisíc let a nebylo plynulé, nýbrž s různými přestávkami. To však nic nemění na skutečnosti, že právě osídlení Slánské hory proslavilo město
v archeologickém světě.

Do českých dějin se zapsalo Slaný husitskou tradicí. V počátcích husitské revoluce bylo jedním z pěti vyvolených měst. Husitskou dobu připomíná husitská přilba "šalíř", která byla nalezena ve studni na náměstí.

(Zdroj: www.muzeum.slansko.cz)

Vlastivědné muzeum

Vršovice

Obec ležící při levém břehu Ohře v těsné blízkosti Loun je datována od r. 1286, kdy ji Přemysl Otakar II. postoupil pražskému biskupovi Janovi II z Dražic. Na počátku 15. st. je ve Vršovicích uváděna tvrz, která byla r. 1629 přebudována na zámek. Díky rozsáhlým bažantnicím byly Vršovice známé především jako místo honů. Po r. 1945 sloužil zámek bytovým účelům. V blízkosti vsi je na řece Ohři zbudován 72 m dlouhý jez. Jeden kilometr severně leží lokalita Velký vrch - chráněné teplomylné druhy hub.

 

Vršovice 74, 440 01 Louny 1,

Tel.: 415 676 120, E-mail: obecvrsovice@obecvrsovice.cz

www.obecvrsovice.cz

Vršovice

Za geniem loci

Trasa míří na jih od Loun na místa, která vyzařují přírodní energii, anebo ta, která jsou spojena s historickými legendami. Cestou se vám otevřou nádherné výhledy na České středohoří a údolí řeky Ohře. Celý okruh má 52 km, ale lze jej na několika místech zkrátit. Trasa vede převážně po zpevněných cestách nebo silnicích III. třídy. Je vhodná i pro rekreační cyklisty a rodiny s dětmi, vede po značené cyklotrase č. 202.

 

Trasa č. 202: Louny, Cítoliby, Brloh, Smolnice, Hříškov, Panenský Týnec, Zichovec, Klobuky, Peruc, Krásná vyhlídka, Stradonice, Slavětín, Louny.

Za geniem loci

Trasa míří na jih od Loun na místa, která vyzařují přírodní energii, anebo ta, která jsou spojena s historickými legendami. Cestou se vám otevřou nádherné výhledy na České středohoří a údolí řeky Ohře. Celý okruh má 52 km, ale lze jej na několika místech zkrátit. Trasa vede převážně po zpevněných cestách nebo silnicích III. třídy. Je vhodná i pro rekreační cyklisty a rodiny s dětmi, vede po značené cyklotrase č. 202.

 

Trasa č. 202: Louny, Cítoliby, Brloh, Smolnice, Hříškov, Panenský Týnec, Zichovec, Klobuky, Peruc, Krásná vyhlídka, Stradonice, Slavětín, Louny.

Za geniem loci

Trasa míří na jih od Loun na místa, která vyzařují přírodní energii, anebo ta, která jsou spojena s historickými legendami. Cestou se vám otevřou nádherné výhledy na České středohoří a údolí řeky Ohře. Celý okruh má 52 km, ale lze jej na několika místech zkrátit. Trasa vede převážně po zpevněných cestách nebo silnicích III. třídy. Je vhodná i pro rekreační cyklisty a rodiny s dětmi, vede po značené cyklotrase č. 202.

 

Trasa č. 202: Louny, Cítoliby, Brloh, Smolnice, Hříškov, Panenský Týnec, Zichovec, Klobuky, Peruc, Krásná vyhlídka, Stradonice, Slavětín, Louny.

Za krásami Českého středohoří

Tato trasa vede na sever od města Louny, převážně po silnicích III. třídy, a zavede vás mezi kopečky Českého středohoří. Cestou se můžete rozhodnout, zda vystoupáte na některý z vrcholů, nebo je objedete po úbočí. Ne každý kopec je třeba vyjet, ale kochat se dá i cestou, ze silnice. Cesta Vás zavede k několika zříceninám středověkých hradů - Hamburk, Košťálov, Vlastislav, Otářík. V Třebenicích můžete navštívit Muzeum českého granátu nebo hrobku Ulriky von Lewetzov, poslední lásky velkého německého básníka W. Goetha. Celý okruh má asi 85 km, je pro zdatnější cyklisty, i když se dá na některých místech přerušit a vrátit se do Loun vlakem nebo cyklobusem. Cyklotrasa č. 232, 25 a dále po silnicích III. třídy mezi ovocnými sady, vinicemi a obilnými lány.

 

Trasa: Louny, Nečichy, Chraberce, Libčeves, Měrunice, Skalice, Chodovlive, Klapý, Solany, Děčany, Třtěno, Chožov, Vršovice, Louny.

Za krásami Českého středohoří

Tato trasa vede na sever od města Louny, převážně po silnicích III. třídy, a zavede vás mezi kopečky Českého středohoří. Cestou se můžete rozhodnout, zda vystoupáte na některý z vrcholů, nebo je objedete po úbočí. Ne každý kopec je třeba vyjet, ale kochat se dá i cestou, ze silnice. Cesta Vás zavede k několika zříceninám středověkých hradů - Hamburk, Košťálov, Vlastislav, Otářík. V Třebenicích můžete navštívit Muzeum českého granátu nebo hrobku Ulriky von Lewetzov, poslední lásky velkého německého básníka W. Goetha. Celý okruh má asi 85 km, je pro zdatnější cyklisty, i když se dá na některých místech přerušit a vrátit se do Loun vlakem nebo cyklobusem. Cyklotrasa č. 232, 25 a dále po silnicích III. třídy mezi ovocnými sady, vinicemi a obilnými lány.

 

Trasa: Louny, Nečichy, Chraberce, Libčeves, Měrunice, Skalice, Chodovlive, Klapý, Solany, Děčany, Třtěno, Chožov, Vršovice, Louny.

Za krásami Českého středohoří

Tato trasa vede na sever od města Louny, převážně po silnicích III. třídy, a zavede vás mezi kopečky Českého středohoří. Cestou se můžete rozhodnout, zda vystoupáte na některý z vrcholů, nebo je objedete po úbočí. Ne každý kopec je třeba vyjet, ale kochat se dá i cestou, ze silnice. Cesta Vás zavede k několika zříceninám středověkých hradů - Hamburk, Košťálov, Vlastislav, Otářík. V Třebenicích můžete navštívit Muzeum českého granátu nebo hrobku Ulriky von Lewetzov, poslední lásky velkého německého básníka W. Goetha. Celý okruh má asi 85 km, je pro zdatnější cyklisty, i když se dá na některých místech přerušit a vrátit se do Loun vlakem nebo cyklobusem. Cyklotrasa č. 232, 25 a dále po silnicích III. třídy mezi ovocnými sady, vinicemi a obilnými lány.

 

Trasa: Louny, Nečichy, Chraberce, Libčeves, Měrunice, Skalice, Chodovlive, Klapý, Solany, Děčany, Třtěno, Chožov, Vršovice, Louny.

Za krásami Českého středohoří

Tato trasa vede na sever od města Louny, převážně po silnicích III. třídy, a zavede vás mezi kopečky Českého středohoří. Cestou se můžete rozhodnout, zda vystoupáte na některý z vrcholů, nebo je objedete po úbočí. Ne každý kopec je třeba vyjet, ale kochat se dá i cestou, ze silnice. Cesta Vás zavede k několika zříceninám středověkých hradů - Hamburk, Košťálov, Vlastislav, Otářík. V Třebenicích můžete navštívit Muzeum českého granátu nebo hrobku Ulriky von Lewetzov, poslední lásky velkého německého básníka W. Goetha. Celý okruh má asi 85 km, je pro zdatnější cyklisty, i když se dá na některých místech přerušit a vrátit se do Loun vlakem nebo cyklobusem. Cyklotrasa č. 232, 25 a dále po silnicích III. třídy mezi ovocnými sady, vinicemi a obilnými lány.

 

Trasa: Louny, Nečichy, Chraberce, Libčeves, Měrunice, Skalice, Chodovlive, Klapý, Solany, Děčany, Třtěno, Chožov, Vršovice, Louny.

Za krásami Českého středohoří

Tato trasa vede na sever od města Louny, převážně po silnicích III. třídy, a zavede vás mezi kopečky Českého středohoří. Cestou se můžete rozhodnout, zda vystoupáte na některý z vrcholů, nebo je objedete po úbočí. Ne každý kopec je třeba vyjet, ale kochat se dá i cestou, ze silnice. Cesta Vás zavede k několika zříceninám středověkých hradů - Hamburk, Košťálov, Vlastislav, Otářík. V Třebenicích můžete navštívit Muzeum českého granátu nebo hrobku Ulriky von Lewetzov, poslední lásky velkého německého básníka W. Goetha. Celý okruh má asi 85 km, je pro zdatnější cyklisty, i když se dá na některých místech přerušit a vrátit se do Loun vlakem nebo cyklobusem. Cyklotrasa č. 232, 25 a dále po silnicích III. třídy mezi ovocnými sady, vinicemi a obilnými lány.

 

Trasa: Louny, Nečichy, Chraberce, Libčeves, Měrunice, Skalice, Chodovlive, Klapý, Solany, Děčany, Třtěno, Chožov, Vršovice, Louny.

Zámek Peruc

 Peruci se zmiňují písemné prameny již ve 12. století. Tehdy patřila Strahovskému klášteru a už ve 14. století stála na místě dnešního zámku tvrz a od 16. století pak zámek. Budova se ve dvacátých letech 18. století barokně upravovala za pomoci italských stavitelů – Porta, Columbani. V šedesátých letech 18. století se pokračovalo s přestavbou, tentokrát v rokokovém stylu. V interiéru si můžete všimnout pěkného oválného schodiště se sochami od I.F. Platzera.

Peruc najdete cca 14 km východně od města Louny. V roce 1999 se dočkala znovuotevření Pamětní síň českého malíře, sochaře a grafika Emila Filly, který do Peruce velmi rád jezdil a namaloval tady i některé ze svých obrazů. Na zámku žil v letech 1947 – 1952 – přesněji v jižním křídle. Zámek obklopuje pěkný park s Muzeem české vesnice (v bývalé barokní sýpce), kde spatříte různé zemědělské stroje, nářadí, předměty a dokonce i loutkové divadélko a starou školní třídu. V Peruci si můžete zavzpomínat na známou pověst o knížeti Oldřichovi z rodu Přemyslovců a na pradlenu Boženu. Mají tu Boženčinu studánku a Oldřichův dub – najdete ho nad potokem u silnice pod zámkem.

 

(Zdroj: www.zameklibochovice.cz)

Zámek Peruc

Železniční muzeum

Mašiny, vagóny, nádraží, depa, návěstidla, závory, koleje, výhybky a vše ostatní co se životem na železnici souvisí uvidíte v Železniční muzeum v Lisovicích, nedaleko Zlonic, severně od Slaného.
Železniční muzeum, zaměřené na průmyslové lokomotivy, nákladní vozy a zabezpečovací zařízení vyrobené do roku 1939, se nachází v Lisovicích, místní části Zlonic - obce, které zasvětil obdivovatel železnice Antonín Dvořák svou první symfonii.

K nejzajímavějším exponátům patří nejmenší dochovaná normálně rozchodná parní lokomotivav České republice. V současné době zahrnuje sbírkový fond zhruba 200 exponátů a souborů, z toho 7 lokomotiv a 25 vagónů normálního rozchodu, 1 autobus smluvně v létě provozovaný v Jindřichově Hradci a od roku 2004 též provozní přenosnou úzkokolejnou drážku o rozchodu 650 mm se dvěma motorovými lokomotivami a deseti vozy.  

Muzeum je umístěné ve venkovském sídle vybudovaném zakladatelem klobouckého akciového cukrovaru Kašparem Vopršalem v roce 1848, které následně vlastnil jeho zeť, předseda vlády Jan Malypetr. V prostorách výtopny je výstava lokomotiv a nákladních vozů ze sbírkového fondu muzea, vyrobených v letech 1897 až 1955. Nový areál se nachází v Lisovicích, městské části Zlonic, necelý 1 kilometr západně od zlonického nádraží.
(Zdroj: www.kudyznudy.cz)
Železniční muzeum

Želkovice

Obec Želkovice se nachází v okrese Louny, kraj Ústecký. Ve vzdálenosti 12 km severozápadně leží město Bílina, 13 km jihozápadně město Louny, 14 km severovýchodně město Lovosice a 17 km západně statutární město Most. Silnice I/15, spojující poslední dvě jmenovaná města, prochází právě přes Želkovice.

(Zdroj: www.obec-zelkovice.cz)

Želkovice