Hřbitov

Hřbitov

I. Hrabová – obec mezi Ostravou a Paskovem

Stojíte v místě, které je pro Hrabovou mimořádně významné. V bývalé škole z roku 1904 sídlí úřad dnes samostatného obvodu Ostravy. Cesta k tomu, aby se Hrabová stala jedním z městských obvodů a aby měla svého vlastního starostu a zastupitelstvo, byla dlouhá a některé její etapy jsou součástí tohoto příběhu.

Hrabová je obec, která si zachovává svůj typický venkovský charakter, a přitom je součástí třetího největšího města země. Blízkost města, do něhož Hrabová postupně vrostla a které naopak postupně vrůstá do Hrabové, je znát. Stejně jako je cítit původní charakter vsi, která měla blízko k obcím podél řeky Ostravice a především k Paskovu.

První nezpochybnitelnou písemnou zmínkou o Hrabové je doklad z roku 1297. Existují ale verze, že už o třicet let dříve, tedy v roce 1267, uvedl Hrabovou ve své závěti biskup Bruno ze Schauenburku. Každopádně jedno je jisté, Hrabované žili na tomto území před Brunem i před dohodou Dětřicha s Měškem.

Lidé zde byli zvyklí hospodařit na polích. Ač se to zdá dnes neuvěřitelné, byla zde významná rybníkářská oblast. Postupný rozvoj průmyslu v nedaleké Ostravě znamenal přerod Hrabové v součást tohoto města. Lidé nacházeli v Ostravě práci v hutích a dolech. Továrny potřebovaly dělníky a ti museli někde bydlet. Ostrava potřebovala také obilí na chléb. Ubývalo tedy rybníků a přibývalo polí. Stejně tak se rozrůstaly rodinné domy a vyrostlo dokonce sídliště. Malé a dodnes milé a svým charakterem unikátní, které dostalo název podle rybníka, jehož vody se v tom místě rozlévaly – Šídlovec.

Sousedem Hrabové bývala po staletí i Malá Hrabová, tzv. Hrabůvka. Tu poznamenal vývoj průmyslu více než Hrabovou. Bylo tam kde stavět, byla blíže centru Ostravy a tedy i blíže hutím a dolům. Stala se ideálním místem pro stavbu výškových domů. Jako dítě přeroste své rodiče a každý si jde svou cestou, tak nakonec Hrabůvka přerostla Hrabovou a v roce 1990 přišla doba, kdy se Hrabová rozhodla žít samostatně. Vznikl nový obvod průmyslového města. Vznikla Ostrava-Hrabová.

A to jsme na začátku tohoto příběhu.

Tato naučná stezka provede zájemce dalšími příběhy této městské části. Na některých místech připomene i místního rodáka – básníka a spisovatele Viléma Závadu, který se narodil v roce 1905 v Hrabové a zemřel v Praze v roce 1982.

 

Historická fakta

- Nejstarší nezpochybnitelná písemná zmínka o Hrabové pochází z 2. srpna roku 1297, kdy olomoucký biskup Dětřich z Hradce a těšínsko-osvětimský kníže

Měšek I. Těšínský urovnali vydáním listin hraniční spor o pole a lesy olomouckého biskupství.

- Hrabová byla po celý středověk lenní vsí olomouckého biskupství a v letech 1538 až 1848 náležela k svobodnému šlechtickému statku, paskovskému panství, tvořeném Paskovem, Hrabovou, Hrabůvkou, Novou Bělou, Krmelínem a Žabní.

- Po ustanovení obecní samosprávy roku 1850 se Hrabová stala samostatnou obcí až do roku 1941, kdy se stala součástí statutárního města Moravská Ostrava.

- Hrabová se nakrátko opět osamostatnila v letech 1957–1960. Od 24. listopadu 1990 je Hrabová jedním z ostravských samosprávných městských obvodů.

I. Hrabová – obec mezi Ostravou a PaskovemI. Hrabová – obec mezi Ostravou a Paskovem

Ia

II. Místo, které navštívil prezident Václav Havel

Pokud se z tohoto místa vydáte uličkou Bažanova mezi rodinnými domy, které stojí přímo před Vámi, dojdete k novému hřbitovu. Váže se k němu tento příběh.

Když se z disidenta Václava Havla stal skoro přes noc prezident Václav Havel, směřovala jeho první cesta do Ostravy. Do „ocelového srdce republiky“, jak se tenkrát Ostravě říkalo, se vydal už 3. ledna 1990, tedy opravdu v době, kdy podpisy, razítka a pečetě na jeho prezidentských listinách sotva zaschly. Havel 989.

Ani jako prezident nezapřel, že je znamenitý dramatik, autor nečekaných scénářů a zápletek. Kolonu nechal zastavit ještě před vjezdem do centra města, a to u hrabovského hřbitova.

Hrabová se tak stala první m mimopražským místem, které navštívil Václav Havel – prezident.

Havel si totiž vzpomněl, že právě zde má hrob jeho přítel, novinář a spisovatel, myslitel a muž, kterého totalitní režim nezlomil, Jaromír Šavrda. Chartista a politický vězeň Šavrda se na rozdíl od svého přítele Havla nedočkal demokracie a zemřel v roce 1988. V té době mu bylo pouhých pětapadesát let. U hrobu tohoto muže se Václav Havel poklonil a položil kytici. Z tohoto krátkého zastavení prezidentské kolony se dochovalo jen pár černobílých fotografií prezidenta v prošívané bundičce s kostkovanou šálou kolem krku. Počasí bylo tenkrát evidentně nevlídné.

 

Historická fakta

- Na starém, kapacitně nedostatečném a hygienicky nevyhovujícím hřbitově kolem kostela sv. Kateřiny, užívaném občany Hrabové a Hrabůvky, se přestalo pohřbívat 4. října roku 1909.

- Hrabovský starosta Ludvík Staněk a členové obecního výboru se rozhodli postavit nový hřbitov

pouze pro občany Hrabové. Lidem z Hrabůvky bylo vzkázáno, ať si postaví svůj vlastní hřbitov jinde.

- Dne 16. října roku 1909 představitelé hrabovského obecního výboru slavnostně otevřeli nový obecní hřbitov s centrálním mramorovým křížem.

- V neděli 29. října 1950 bylo na hřbitově odhaleno sousoší věnované občanům, kteří padli za vlast. Dílo sochaře Karla Vávry (mimo jiné autora známé sochy Lišky Bystroušky na Hukvaldech) je místem, kde si představitelé obce, občané a místní spolky připomínají konec druhé světové války. Při odhalení byla přednesena báseň Viléma Závady nazvaná Hrabovským hrdinům.

- Na památném místě starých Hrabovanů, Prašivce, jsou dle pověstí pohřbeni tři švédští vojáci z třicetileté války (1618–1648). Během operací generála Laudona byla na tomto místě polní tvrz. Během druhé světové války tam údajně členové místního odboje zakopali zbraně.

 

II. Místo, které navštívil prezident Václav HavelII. Místo, které navštívil prezident Václav Havel

III. Kostel, který povstal z popela

Stojíte před nejcennějším klenotem Ostravy-Hrabové. Neexistuje objekt, který by měl pro místní lidi větší význam, než kostel svaté Kateřiny Alexandrijské. Jako každý kostel, i tento má svá tajemství.

Možná jste udiveni tím, v jak dobrém stavu se starý dřevěný kostel podařilo uchovat. Vysvětlení je prosté. jedná se o obnovenou stavbu původního kostela z šestnáctého století. Svatostánek, který vypadal téměř na vlas stejně, lehl popelem na Velikonoce roku 2002. Zbylo pár ohořelých trámů, které pozorný návštěvník najde v zadní části stavby. Nový kostel byl postaven v roce 2004.

Když se po ničivém požáru připravovala stavba nového kostela, který měl být co nejvěrnější kopií toho původního, zjistili památkáři, že neexistuje přesná dokumentace původní stavby. Nový kostel tedy vznikl na základě fotografií, dobových kreseb v obecní kronice a detailů, které si pamatovali místní lidé. Stavby se ujala firma, která pracuje pro skanzen v Rožnově pod Radhoštěm a která nejlépe zná staleté stavební metody. Úkol zněl jasně, postavit nový kostel tak, jak to dělali naši pradědové - bez jediného kovového hřebíku, dřevěné trámy budou držet díky promyšleným a po staletí ověřeným spojům.

Připomíná vám dřevěný kostelík beskydskou horskou architekturu? Co dělá na okraji průmyslové Ostravy? I to je jedno z tajemství kostela. Traduje se, že stavba pochází z podbeskydských Metylovic. Tamní věřící se rozhodli pro výstavbu nového kostela a nevěděli, co s tím původním. Tak ho prý hrabovští koupili, rozložili na trámy a převezli sem. Jde však jen o pověst, kterou nelze ničím doložit.

 

Historická fakta

- Původní farní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské pocházel z 1. poloviny

16. století, nejstarší přímý doklad existence chrámu představovalo úmrtní oznámení o smrti hrabovského fojta Jíry Holeny (Cholewy) z 1. března roku 1564.

- Kostel vystavěný v architektonickém stylu na pomezí pozdní gotiky a nastupující renesance patřil k vzácným příkladům tzv. slezských dřevěných kostelů s jednohřebenovou střechou.

- Zvonice o výšce 18 metrů stojící na čtyřech hranolových pilířích byla k chrámu přistavěna roku 1787.

- Kostel byl na přelomu 19. a 20. století již tak zchátralý, že se několikrát plánovala stavba nového zděného kostela.

- Dne 2. dubna 2002 kostel brzy ráno vyhořel. Bylo rozhodnuto o jeho obnově, která byla dokončena na podzim roku 2004.

 

III. Kostel, který povstal z popelaIII. Kostel, který povstal z popela

IV. Komárek aneb Dřevěnou tramvají do práce a do školy

 Ještě dnešní padesátníci vzpomínají na tramvaj, která projížděla Hrabovou. Místní jí říkali Komárek. Jméno získala po konstruktérovi vozů, které zde původně jezdily. Sice se jmenoval krátce, tedy Franz Xaver Komarek, ale Hrabované (a nejen oni) jeho dílo nazývali s protaženým „á“, tedy Komárek.

Tramvaj, na kterou dnešní pamětníci vzpomínají, byla dřevěná, cinkala a na výhybkách také pěkně vrzala. Cestující seděli na dřevěných sedadlech, spíše lavicích, místo madel visely ze stropů vozů kožené pásky, lidé tudíž při jízdě doslova „bambelali“.

V místech, kudy dnes projíždějí cyklisté a procházejí chodci, byly opravdu ještě v sedmdesátých letech koleje. Nenápadné bílé stavení, které stojí u této tabule, bývala čekárna.

Tramvajová trať spojovala Hrabovou s Hrabůvkou a využívali ji lidé, kteří směřovali do centra Ostravy. Původní představa byla, že tramvaj bude pokračovat dále přes Starou Bělou až do Brušperku a dokonce dále do Podbeskydí - do Kozlovic. Dodnes můžete vidět pozůstatek tohoto velkorysého plánu u silnice v Nové Bělé, kde stále stojí betonové pilíře mostu, po kterém měly koleje pokračovat a překonat tak silnici nad zemí. K tomu však nikdy nedošlo. Zůstalo jen u těchto mostních pilířů.

Ale zpět do Hrabové. V době dopravní špičky jezdívala tramvaj každých deset minut. Místní kluci (to jsou již zmínění dnešní padesátníci) využívali Komárka nejen pro cestu do školy, ale také v okolí kolejí často „lumpačili“. Dodnes vzpomínají na to, jak si nechávali „vylisovat“ jednohaléřovou minci a později desetník. Tramvaj z mince „vyráběla“ hliníkové placky… Zábava to byla vcelku neškodná, ale i tak se kluci schovávali v křovinách, které kolejiště mnohde lemovalo.

V polovině sedmdesátých let Komárek „docinkal“ a koleje zmizely. Dnes se bývalá trať stala doslova hrabovským korzem, po kterém proudí lidé nejen z Hrabové, ale i z nedaleké Hrabůvky.

Historická fakta

- Již na počátku 20. století prosazoval ostravský advokát Palkovský výstavbu tramvajové dráhy z Mariánských Hor do Brušperku, po jeho smrti se stalo jediným koncesionářem dráhy Vítkovické horní a hutní těžířstvo.

- K zavedení stálého provozu do Hrabové, který zajišťovaly třínápravové parní motorové vozy pojmenované po jejich konstruktérovi Franzi Xaveru

Komarkovi, došlo 24. října 1948.

- Jednokolejná tramvajová trať vedoucí po dnešní Domovské ulici měla na katastru Hrabové zastávky Šídlovec, Břehy, Kostelík a konečnou stanici Hrabová-Ščučí. Rozestavěný úsek do Nové Bělé nebyl nikdy zprovozněn.

- Díky výhodnosti autobusové dopravy a postupně budované čtyřproudové Místecké ulice, jejíž projekt nepočítal s křížením tramvajové tratě, bylo rozhodnuto o zrušení trati. Poslední tramvaj odjela z konečné 29. srpna 1975 v 7:50 hodin.

 

IV. Komárek aneb Dřevěnou tramvají do práce a do školyIV. Komárek aneb Dřevěnou tramvají do práce a do školy

IX. Mlynáři spoutali sílu řeky

Žít podél řeky Ostravice mělo řadu výhod. Řeka plná ryb byla přirozeným zdrojem obživy, rovinatá krajina na spodním toku řeky slibovala dobrou úrodu a vody z řeky byly pro louky a pole také nepostradatelným zdrojem vláhy.

Řeka ale bývala též zdrojem síly, která poháněla mlýnská kola. V době, kdy lidé neznali sílu elektrické energie či motorů na naftu, benzín nebo plyn, spoutali přírodní živly - vítr a v rovinách řek jejich vodu, a tak začaly vznikat vodní mlýny.

Právě v místech, kde čtete tyto řádky, stával jeden z nich. Už v patnáctém století se tady mlela mouka a mlýn klapal až do poloviny dvacátého století. Podobně jako jiné podobné stavby po celé zemi byl i hrabovský mlýn zrušen. Bohužel se nedochoval. Zatímco jinde mlýny sice chátraly, ale v zuboženém stavu přečkaly až do dnešních dní, aby se staly technickými unikáty a lákadly pro návštěvníky, tady si rozrůstající Ostrava vynutila likvidaci mlýna, aby pozemek mohl být využit pro jiné účely.

Nedaleká Ostravice stála i u zrodu jména obce Hrabová. Právě podél jejího toku hojně rostly stromy a především habry. Místní lidé však habr nazývali „hrab“. Tak vznikl název Hrabová, tedy vesnice, kde roste hodně habrů.

 

Historická fakta

- První zmínka o hrabovském mlýně se nachází v listině olomouckého biskupa Stanislava I. Thurza z 12. září roku 1499 („na Veliké Hrabové s dvorem, s mlýnem“).

- Mlýn s kolem na horní vodu měl tři složení o dvou mlýnských kamenech a vedl k němu od řeky Ostravice téměř jeden a půl kilometru dlouhý mlýnský náhon.

- Hrabovský mlynář musel majiteli paskovského panství odvést roční daň

150 zlatých a zároveň pro něj vykrmit jednou ročně vepříka v ceně tří zlatých způsobilého pro panskou kuchyni (údaj z roku 1699).

- V roce 1750 již musel hrabovský mlynář odvést majiteli paskovského panství roční činži 250 zlatých a dva vepře.

- V roce 1880 mlýn vyhořel a o 25 let později jej díky vodnímu právu zakoupilo Vítkovické horní a hutní těžířstvo za cenu 35000 korun.

- V roce 1933 se mlýn navrátil do majetku rodiny Konečných, kteří v něm mleli mouku ještě dalších 18 let, tedy až do roku 1951. V roce 1975 byl mlýn zbourán.

 

IX. Mlynáři spoutali sílu řekyIX. Mlynáři spoutali sílu řeky

Kaplička

Kaplička

Kostel sv. Kateřiny

Kostel sv. Kateřiny

Kříž u kostelíku

Kříž u kostelíku

Lyčkův statek

Lyčkův statek

Památník J. Husa

Památník J. Husa

Památník strážmistra Janhuby

Památník strážmistra Janhuby

Šídlovec - budovy

Šídlovec - budovy

ÚMOb Hrabová

ÚMOb Hrabová

V. Hrabová bývala rybníkářskou oblastí

Je to k nevíře, ale tam, kde se dnes pasou srny a poletují bažanti, se před lety mrskali kapři a míhaly štiky. Tam, kde jsou louky a pole, se třpytily hladiny rybníků. Už to vnímáte? Cítíte, že právě stojíte na hrázi jednoho z nich?

Soustava rybníků, které se táhly od Paskova až do míst, které dnes zabírá obří halda mezi Hrabůvkou a Vítkovicemi, je stejně stará jako dnes slavné jihočeské rybníky. Hrabová byla rybníkářskou obcí a místní lidé byli významnými rybáři. V rybnících se chovali kapři, líni, okouni a sumci. Dokonce prý i úhoři.

Nejen radosti, ale také problémy bývaly spjaty s velkými vodními plochami. Komáři šířili malárii a zimnice a horečky zde bývaly častou chorobou. Přitom více prý tato nemoc postihovala spíše přespolní – místní lidé měli už vypěstovanou imunitu proti následkům komářího bodnutí.

Postupem času se chov ryb přestal vyplácet. Částečně to byla daň za dynamický rozvoj průmyslu v Ostravě a okolí. Lidé si více vydělali v továrnách, dolech a hutích. Jednou z ran, které pak zdejší rybníkářství utrpělo, byla výstavba Severní dráhy císaře Ferdinanda, tedy železnice, která spojila průmyslové Ostravsko s centrem Rakouské monarchie, tedy Vídní, na jedné straně, ale též s Krakovem a díky tomu i Baltickým mořem na straně druhé. Do Ostravy se tak přivážely mořské ryby a pro kapra a štiku z Hrabové to byla poslední kapka. Kapka v konkurenčním boji, který hrabovské rybníky prohrály… A když k tomu stoupla cena pšenice, protože lidí na Ostravsku přibývalo a bylo třeba je nakrmit, bylo rozhodnuto - místo rybníků vzniknou pole. A stříbrné plochy vod vystřídala zeleň lučních plání a zlatá barva obilí.

Takže až na Vánoce budete shánět vyhlášené kapry z jižních Čech, vzpomeňte si na to, že právě tady, v okolí míst, kde stojíte, se mrskali kapři přinejmenším stejně tak dobří, jako ti třeboňští…

 

 

Historická fakta

- Na území Hrabové se nacházela největší část z tzv. paskovské rybniční soustavy důmyslně budované od konce 15. století, jež se táhla od Paskova po dnešní Hrabůvku.

- Nejpozději do konce 1. poloviny 16. století se již v Hrabové nacházelo devět velkých panských rybníků (Šídlovec, Bezďák, Starý Krašický, Nový Krašický, Šajar, Starý Hurt, Nový Hurt, Pilík, Prostředník) o výměře 148 hektarů s ročním výnosem 404 zlatých a řada menších selských rybníků o výměře 82 hektarů s ročním výnosem 212 zlatých a 51 krejcarů.

- Rybníky byly napuštěny čtyři roky a další dva roky sloužily jako pole. Pouze velké rybníky Bezďák, Šídlovec, Starý Krašický a Šajar byly napuštěny vodou o rok déle.

- Od počátku 20. století docházelo díky nevýnosnosti rybníků a nedostatku orné půdy k postupnému trvalému vypouštění rybníků.

 

V. Hrabová bývala rybníkářskou oblastíV. Hrabová bývala rybníkářskou oblastí

VI. Hory, šachty a rybníky – symboly kraje pod Beskydami

Stojíte na jižním okraji Hrabové. Dál na jih už se rozkládají plochy Dolu Paskov a pak Paskov samotný. Směrem na Mitrovice najdete místo spojené s minulostí Hrabové – rybníky zvané Pilíky.

Pilíky jsou pozůstatkem soustavy rybníků, která dosahovala až k dnešní haldě na opačném konci Hrabové. Rybníky se táhly po celé délce obce a tvořily velkou část Hrabové. Dnes jsou Pilíky poslední připomínkou té doby a jsou tedy unikátem, který na rybníky mezi Paskovem a Hrabovou nedává zapomenout. Zachovávají vzpomínku na dobu Hrabové jako rybníkářské vsi a mají stále své kouzlo.

V druhé polovině minulého století zde vznikly odkalovací nádrže Dolu Paskov. Výhledy odtud jsou jedinečné. V jednom pohledu máte vodní plochu rybníků, pozůstatky Dolu Paskov a na pozadí toho všeho masív Lysé hory, nejvyššího vrcholu Moravskoslezských Beskyd. Tři symboly tohoto kraje najednou – hory, doly, vody. Nejeden krajinářský mistr by zaplesal a začal míchat barvy.

Kolem rybníků vede původní nezpevněná cesta, stylově lemovaná alejí statných stromů. Pilíky jsou součástí historie Hrabové a dodnes lákají nejen rybáře, ale též milovníky nezapomenutelné atmosféry, kteří si dokáží vychutnat krásu tohoto místa. Pokud máte jen špetku fantazie, dokážete si představit, jak vypadala nejen tato část Hrabové, ale i další. A díky tomu, až budete Hrabovou procházet, poznáte, že vlastně stojíte na hrázi bývalého rybníka.

 

Historická fakta

- Panský rybník Pilík o rozloze 36,9 hektaru byl největším rybníkem v rámci tzv. paskovské rybniční soustavy, poskytoval čistý roční výnos 96 zlatých a čtyři krejcary.

- Nejstarší zmínka o rybníce pochází z 24. června 1533, kdy držitel paskovského léna olomouckého biskupství Bernard z Kadaně pustil na žádost paskovského fojta Mikuláše Hurta kus rybníka zvaného „V pilíku“ k jeho fojtství.

- Rybník byl v 19. století napuštěn vždy čtyři roky a další dva sloužil jako zemědělská půda.

- Rybník Pilík byl vysušen během let 1914–1918, sloužil jako retenční nádrž pro vodstvo z povodí Olešné.

- Po roce 1960 zde došlo v souvislosti s výstavbou Dolu Paskov k vybudování odkalovacích nádrží pro praní uhlí.

 

VI. Hory, šachty a rybníky – symboly kraje pod BeskydamiVI. Hory, šachty a rybníky – symboly kraje pod Beskydami

VII. Hrabová – dnes součást města, dříve ves

Hrabová, přestože je městským obvodem, si zachovává svůj venkovský. Místní lidé si to uvědomují a jsou na to i náležitě hrdi. Je příjemné mít se kde projít nebo projet na kole, vnímat řeku Ostravici a přitom pozorovat a poslouchat ptačí zpěv, žít na venkově a zároveň ve třetím největším městě země.

Nacházíte se na jednom z míst, kde původní ves můžete cítit dodnes a vnímat ji snad všemi smysly. Kolem se rozprostírají louky a pastviny s volně se pasoucími koňmi a kravkami. Na jezdcích na koních skoro ani nepoznáte, jaké se píše století. A ržání hřebců už na mnoha místech průmyslové Ostravy také neuslyšíte. A když jsme u těch smyslů - voní to tady jako u babičky někde na Valašsku…

Původní statky, panské dvory a rodinné grunty potkáte při procházkách Hrabovou hojně. Některé stojí přímo podél hlavní, tedy Paskovské silnice, která bývala hlavní „dopravní tepnou“ už před stovkami let. Jen po nich neproudila auta a kamiony, ale koňské povozy. Zemědělská stavení dávají najevo, čím se živili zdejší lidé. Postupně se Hrabová měnila, a to především v důsledku průmyslové revoluce a díky tomu, že Ostrava a Vítkovice a s nimi i doly a hutě byly tak blízko.

I přesto, že zemědělských stavení je zde více, je Lyčkův statek, u kterého se právě nacházíte, unikátní. Například proto, že je nejstarším statkem v Hrabové, který přečkal do dnešních dnů, a to dokonce včetně toho, že slouží původnímu účelu, tedy zemědělství. Je dokladem dávného osídlení a místem, které ovlivnilo další vývoj obce. Tady se doslova psaly zdejší dějiny.

Projděte se dvorem. S velkou pravděpodobností potkáte někoho, kdo se vydá v sedle některého z ustájených koní na výpravu do okolí nebo vyzkouší své jezdecké umění na parkuru. Vnímejte staré dobré časy, jak je již výše zmíněno - všemi smysly.

 

Historická fakta

- První zmínka o hrabovském panském hospodářském dvoře se nachází v listině olomouckého biskupa Stanislava I. Thurza z 12. září roku 1499 („na Veliké Hrabové s dvorem, s mlýnem“).

- Hrabovský dvůr byl v rámci paskovského panství nejvýnosnější, obhospodařoval 63 hektarů polností a z panských luk se ročně sklidilo 180 fůr sena

a 60 fůr otavy.

- V roce 1641 se na hrabovském dvoře nacházelo 23 dojných krav, 1 plemenný býk, 29 kusů hovězího dobytka, 10 plemenných vepřů, 54 kusů vepřového dobytka, 7 krocanů, 23 hus, 82 slepic a kohoutů, 44 kachen, 8 kapounů a 321 ovcí.

- V roce 1924 bylo v rámci první pozemkové reformy rozparcelováno 235 hektarů půdy bývalého panského velkostatku mezi hrabovské rolníky, novým majitelem statku se stal Otakar Lyčka.

VII. Hrabová – dnes součást města, dříve vesVII. Hrabová – dnes součást města, dříve ves

VIII. Ostrá řeka valící se z Beskyd

Kde je voda, tam je i život. V Hrabové toto pravidlo platilo na sto procent. Obec byla vždy spojena s vodou – s rybníky, potoky a řekou. Řeka Ostravice dávala obživu, zavlažovala pole. Tvořila také přirozenou hranici dvou zemí a díky sporům mezi knížetem těšínským a arcibiskupem olomouckým, respektive díky listinám, které tyto spory urovnaly, se o Hrabové píše už v roce 1297.

Řeka se valila z hor a byla to dravá, bystrá řeka. Dokonce tak „ostrá“, tedy prudká a chladná, že dala té řece i jméno – Ostravice. A to zase dalo jméno Ostravě, městu, kde se ona ostrá řeka vlévá pod kopcem jménem Landek do Odry, aby se beskydská voda spojila s vodami z Jeseníků a spolu odpluly až do Baltského moře.

Břehy Ostravice byly místem zrodu prvních náznaků rekreace. Dodnes existují fotografie z třicátých let dvacátého století, na nichž se místní omladina sluní na říčních oblázcích, které tvořily břeh v okolí plovárny zvané stejně jako řeka.

Ostravice ale také uměla patřičně pozlobit. Povodně postihovaly rovinatou obec pravidelně a lidé na ně byli připraveni. Dodnes si může pozorný návštěvník všimnout, že původní domy byly postaveny nad úrovní okolního terénu, a to dokonce přesně podle toho, jak vzdáleny jsou od Ostravice a tedy jak velké nebezpečí záplav v daném místě hrozí. Ty blíže k řece mají podezdívku i metr vysokou. Lidé prostě věděli, že občas přijde velká voda, zatopí sklepy, ale domů se (dá-li Bůh) nedostane. Dnes už povodně v podstatě nehrozí, koryto řeky je regulované a dravou vodu z Beskyd zadržuje přehrada Šance. Poslední velká voda postihla některé části Hrabové při obrovské povodni v roce 1997, kdy se Moravou prohnala takzvaná tisíciletá voda.

Dnes se do vod řeky a na její břehy vrátil život. Okolí řeky slouží k odpočinku nejenom místním, ale i dalším příchozím. Jezdí sem na kolech, kolečkových bruslích, procházejí se po březích. Pozorují racky, volavky, kačeny i labutě. Na horizontu se rýsuje Lysá hora, symbol hor, z nichž se řeka valí. A dnes jsou v Ostravice dokonce i ryby (opět).

 

Historická fakta

- Řeka Ostravice byla od roku 1256 státní a později zemskou hranicí mezi Českým královstvím a Polskem, respektive mezi Moravou a Slezskem. Na sněmu v Opavě téhož roku takto hranici kodifikovali Přemysl Otakar II. a Vladislav Opolský.

- V roce 1297 došlo mezi olomouckým biskupstvím a Těšínským knížectvím k hraničnímu sporu. Vyvolala jej meandrující Ostravice, která po povodni změnila tok.

- Vydáním dvou listin olomouckým biskupem Dětřichem z Hradce a těšínsko-osvětimským knížetem Měškem I. Těšínským bylo 2. srpna roku 1297 stvrzeno, že olomoucké biskupství nepřijde o svá hrabovská pole a lesy na tzv. Závodí.

- V roce 1531 se po velké povodni obnovil hraniční spor o hrabovské pozemky na tzv. Závodí mezi paskovským leníkem Ladislavem z Kadaně a majitelem kunčického panství Janem Sedlnickým z Choltic. Dne 7. listopadu téhož roku došlo vydáním listiny ke smířlivému urovnání sporu.

- Až do šedesátých let 20. století neregulovaná řeka Ostravice často ohrožovala Hrabovou záplavami. Povodně se často opakovaly zejména na konci 19. století.

 

VIII. Ostrá řeka valící se z BeskydVIII. Ostrá řeka valící se z Beskyd

X. Dříve se tu mrskaly ryby, dnes tu žijí lidé

 V těchto místech se rozkládal jeden z mnoha hrabovských rybníků. Jmenoval se Šídlovec, a to zřejmě podle hmyzu, který v okolí vodních ploch poletuje. Dnes je tady jiný Šídlovec – podle rybníka dostalo jméno sídliště, které zde vyrostlo ve třicátých letech dvacátého století, aby poskytlo bydlení zaměstnancům rozrůstajících se vítkovických železáren.

Šídlovec je tak další ukázkou toho, jak Hrabovou ovlivnil rozvoj průmyslu a jak se vesnice stávala součástí postupně se rozrůstajícího „ocelového srdce republiky.“ Zároveň však Šídlovec předvádí laikům i architektům, že i sídliště může mít svou lidskou tvář. To až v pozdějších desetiletích vznikala Anonymní betonová bludiště, kde se lidé navzájem neznají, začala vznikat až v pozdějších desetiletích.

Ale Šídlovec je jiný příběh - nízké domy s šesti byty v jednom vchodu. Lidé k sobě mají blízko. Mezi domy vznikly dvorky, kde se dá posedět. Střed sídliště tvoří náměstí, které postupně získalo atmosféru parčíku. Vše je po ruce – školka, škola, obchod i hospoda. Samotné byty byly v době výstavby komfortní a skvěle vymyšlené. Mají vstupní chodbu, oddělenou kuchyni, pokoj pro děti a obývací pokoj. V době vzniku takto moderní bydlení nebylo běžné.

Díky dobré dopravní dostupnosti do centra Ostravy na straně jedné, ale zároveň i do přírody na straně druhé, je Šídlovec dodnes vyhledávaným místem k bydlení. A umělý svah za domy je malý bonus k tomu všemu – na nedaleké haldě se v zimě na saních „vyřádily“ celé generace místních dětí. O výpravách za dobrodružstvím na vrchol haldy ani nemluvě.

Sídliště je považováno za unikátní urbanistické dílo, které nezapře svůj charakter a dobu, v níž vznikalo. Mluví se o v tuzemsku ojedinělé ukázce funkcionalistického stylu ovlivněného německým nacionalismem.

Dnes bydlí na Šídlovci téměř polovina všech obyvatel Hrabové. A žije se jim tady dobře. Je to sídliště malé a milé.

 

Historická fakta

- Od 1. poloviny 16. století se na místě dnešní kolonie nacházel panský rybník Šídlovec o rozloze 10,9 hektaru s ročním výnosem 28 zlatých a 29 krejcarů.

- Pozemek po bývalém rybníce zakoupilo Vítkovické horní a hutní těžířstvo, které na něm plánovalo vystavět rozsáhlou dělnickou a úřednickou kolonii pro své zaměstnance.

- Rybník byl vypuštěn a plošně odvodněn až roku 1932.

- Stavební práce na sídlišti Šídlovec měly být zahájeny již v dubnu roku 1939, nicméně stavební povolení bylo nakonec vydáno hrabovským úřadem 25. srpna 1939.

- V rámci první etapy výstavby tzv. Starého Šídlovce v letech 1939–1942 bylo v kolonii vybudováno 264 bytů, v rámci druhé etapy výstavby tzv. Nového Šídlovce v letech 1947–1949 celkem 294 bytů.

 

X. Dříve se tu mrskaly ryby, dnes tu žijí lidéX. Dříve se tu mrskaly ryby, dnes tu žijí lidé

XI. O Hrabové a sousední Hrabůvce

Toto místo je, pro návštěvníky kteří přicházejí ze sousední Hrabůvky, jakousi vstupní branou do Hrabové. Podchod pod silnicí z Místku do 

Ostravy vytváří cosi, co připomíná při troše fantazie bránu borců, kterou vbíhají maratonci na tartanový okruh stadionu. Tak tedy vítejte u této brány borců, vítejte v Hrabové a místo tartanové dráhy si projděte okruh naší obcí.

Hrabová a Hrabůvka si byly už od středověku velmi blízké. Vyvíjely se vedle sebe a navíc byly po staletí spravovány stejným majitelem. Ve 20. století se obě staly součástí rozrůstající se průmyslové Ostravy. Zatímco Hrabůvka rostla do moderního sídliště pro desítky tisíc lidí, Hrabová si zachovávala svůj venkovský ráz. Nenarušilo ho ani malé a milé sídliště Šídlovec. Díky tomu, že vznikalo ve třicátých letech je zcela jiné než pozdější sídliště s výškovými domy,

které vznikaly u sousedů v Hrabůvce.

V roce 1990 se Hrabová vydala vlastní cestou, byť zůstává součástí Ostravy. Místní osvícenci vytvořili samostatný městský obvod Hrabová. Vznikl zde úřad a obec spravuje zastupitelstvo se starostou v čele. Hrabová posiluje svůj charakter obce, která má blízko k přírodě, k řece a k horám – z mnoha míst se dá vychutnat výhled na Lysou horu a místní dokonce poznají, jaké bude počasí právě podle toho, jak zřetelně je nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd vidět. Když je Lysá „blízko“, jak říkávají, bude druhý den dozajista pršet.

Ani Hrabová však nežije mimo čas a prostor. Je součástí velkého průmyslového města a je to znát. Na území obce se nachází například největší průmyslová zóna Ostravy, kde pracuje dvakrát tolik lidí, než je počet obyvatel tohoto městského obvodu. Přesto je zde mnoho zeleně, potkáte tady stáda koní, řeka láká k relaxaci…

Významným rodákem obce je básník Vilém Závada (1905-1982), jehož básně vás na této naučné stezce Hrabovou provázejí.

 

Historická fakta

- Hrabová a Hrabůvka mají dlouhou společnou historii, obě obce odvozují svůj název od listnatého stromu habru, ve starším znění hrabu, přirozeně se

vyskytujícího na hrabovské půdě zaplavované řekou Ostravicí.

- Hrabová nazývaná v pramenech jako Stará či Velká Hrabová vznikla v 1. polovině 13. století a Hrabůvka jako Nová či Malá Hrabová o něco později

v 2. polovině 14. století.

- Obě zemědělské vsi byly v letech 1538–1848 součástí paskovského panství, obyvatelé sousední Hrabůvky docházeli na mše do hrabovského kostela

sv. Kateřiny až do roku 1910, kdy si postavili vlastní chrám.

- V roce 1911 vykoupilo Vítkovické horní a hutní těžířstvo pozemky pro nově budovanou haldu pro ukládání vysokopecní strusky a na počátku 20. let

20. století začala být halda od Šídlovce k Vítkovicím zavážena.

XI. O Hrabové a sousední HrabůvceXI. O Hrabové a sousední Hrabůvce

XII. Šídlovec aneb Malé a milé sídliště

Sídliště, které se rozkládá před vámi, je architektonickým unikátem. Šídlovec, jak se tato část Hrabové nazývá, nabízí příjemné bydlení v bytech a zároveň uprostřed klidu a zeleně, jak to umožňuje spíše zástavba rodinných domků.

V době, kdy domy vznikaly, bylo uspořádání bytů nezvykle velkorysé. Zatímco jiné kolonie pro dělníky disponovaly třeba jen jednou světnicí, tady tomu bylo jinak. Šídlovecké byty měly vstupní chodbu, oddělenou kuchyni, pokoj pro děti a obývací pokoj.

Byty, stejně jako celkový vzhled sídliště, nemohou zapřít dobu ani účel, kdy se sídliště začalo stavět, tedy třicátá léta dvacátého století. Ostatně dodnes sklepy některých domů dávají najevo, že v době svého vzniku sloužily jako protiletecké kryty.

Na ojedinělý architektonický styl zvaný Heimatstil navázal po druhé světové válce funkcionalismus. Obě části Šídlovce jsou dobře rozpoznatelné, přitom společně fungují znamenitě a vzájemně se neruší. Šídlovec je sídliště s lidskou tváří, kdy architekti ještě dbali na to, aby bydlení bylo pohodové a příjemné a aby se lidem dobře žilo.

Už několik generací prožilo na Šídlovci mnoho hezkého. Mnozí z těch, kdo tady vyrůstali, se „rozkutáleli“ po světě. Ale i ti, kteří žijí už někde jinde, v jiné části Ostravy nebo třeba na druhém konci světa, rádi vzpomínají na to, jak se trávník za domem po škole měnil v hřiště, sušák na prádlo se stával fotbalovou brankou a klepače na koberce v gymnastickou hrazdu. A zapomenout nelze ani na to, jak se vpodvečer ozývalo z oken mámino: „Hynku, Viléme,

Jarmilo (či jiné jméno dítka), je večeře. Domů!

O historii Šídlovce a o tom, co tady bývalo před výstavbou sídliště, se dozvíte také u tabule č. X naší naučné stezky. Najdete ji na náměstí tohoto netradičního sídliště.

 

Historická fakta

- Na výstavbu nové dělnické a úřednické kolonie Šídlovec byla vypsána architektonická soutěž za účasti osmi předních architektů, jejímž vítězem se stal významný ostravský architekt židovského původu Ernst Korner (1888–1966).

- Původní funkcionalistický projekt Ernsta Kornera byl stavebním oddělením arizovaného Vítkovického horního a hutního těžířstva upraven v intencích historizující německé architektury (Heimatstil). Kolonie stavěná v letech 1939–1942 (tzv. starý Šídlovec) měla svými sedlovými střechami a četnými vikýři připomínat malebný ráz německé zástavby.

- Po skončení druhé světové války se v letech 1947–1949 pokračovalo s budováním dalších funkcionalistických, tzv. „dvouletkových“ domů“ (tzv. Nový Šídlovec) s charakteristickými svislými pásovými okny.

XII. Šídlovec aneb Malé a milé sídlištěXII. Šídlovec aneb Malé a milé sídliště

XIII.

XIV. Hrabová – vesnice na kraji města

Místo, na kterém se nacházíte, dává možnost nejlépe si vychutnat atmosféru Hrabové, vesnice s městem na dohled, venkova spojeného s průmyslovou Ostravou.

Vpravo odtud se táhne rovina, která spojuje Hrabovou s podhorskými obcemi a městy. S obcí Řepiště, Paskovem, Frýdkem-Místkem (tedy hlavně Místkem). Dál se krajina zvedá směrem k Beskydám. Ty vidíte na horizontu, kde se tyčí Lysá hora, nejvyšší

vrchol, symbol a královna Moravskoslezských Beskyd. I ten kostelík, který je nedaleko, z dřevěných trámů postavený a se střechou pokrytou typickým štípaným smrkovým šindelem, byste hledali spíše někde v horách než na okraji Ostravy. Vlevo od vás je Šídlovec - sídliště, které vzniklo jako místo pro život obyvatel rozrůstající se Ostravy. Lidé, kteří nacházeli čím dál více práci v ostravských fabrikách, potřebovali někde bydlet. Tak vyrostla tato část Hrabové, kde se původně rozlévaly vody rybníka.

Tak tudy šel čas. Vesnice, která žila z vody, půdy a hor, se stávala více a více součástí rozvíjející se metropole, součástí města, které prošlo podobným vývojem jako města Divokého západu. Jen zlatá horečka tady byla horečkou černou - uhelnou. Tak jako se zlatokopectví podepsalo na krajině v okolí, tak i nálezy kvalitního černého uhlí v Ostravě ovlivnily venkovský ráz okolních obcí. A měnil se i charakter lidí – ze sedláků a zemědělců se stávali horníci, hutníci a obráběči kovů.

Dnes je Hrabová součástí třetího největšího města země, průmyslové Ostravy. Přesto si obec zachovala mnohé ze svého venkovského rázu. Hlavně klid a pohodu, spoustu zeleně a prostoru pro odpočinek. Hrabová je samostatný ostravský obvod a žije čilým spolkovým životem. Pořád se tu něco děje – akce pro děti, kulturní pořady, sportovní události, výlety za poznáním. Není snad týdne, aby se v Hrabové nekonala nějaká společenská akce.

Hrabová je příjemným místem pro život místních lidí i pro odpočinek obyvatel okolních částí Ostravy.

 

Historická fakta

- Hrabová byla založena v délce čtyř kilometrů po obou stranách dnešní Paskovské ulice, která představovala úzkou hliněnou obchodní cestu mezi Moravskou Ostravou a Místkem.

- Dvouproudá Místecká ulice byla vybudována v letech 1938–1939, v roce 1990 byla zprovozněna nová čtyřproudová silnice dálničního typu.

- Za Místeckou ulicí se rozkládá průmyslová zóna o rozloze 125 hektarů budovaná od roku 2004. Pracuje v ní dvakrát více lidí než je obyvatel Hrabové.

- Nová neoklasicistní budova hrabovské základní školy na Šídlovci dle návrhu architektů Karla Filsaka, Karla Bubeníčka a Jaroslava Švece z Krajského projektového ústavu v Praze byla slavnostně otevřena 15. prosince 1957.

 

XIV. Hrabová – vesnice na kraji městaXIV. Hrabová – vesnice na kraji města

Základní škola

Základní škola