Albrechtice v Jizerských horách

Pokud byste chtěli navštívit tuto obec, je třeba se vydat do blízkosti města Tanvald, kde se obec s 340 obyvateli rozpíná. Historie obce je bohatá a sahá až do roku 1670. Obec svým návštěvníkům nabízí rozmanité kulturní i sportovní vyžití. Ptáte se, jaká jsou zde ta hlavní turistická lákadla? Můžeme jmenovat třeba Protrženou přehradu nebo Mariánskou horu. Pro milovníky turistiky i cykloturistiky jsou zde v Jizerských horách podmínky ideální.

 

OÚ: Albrechtice v Jizerských horách 226, 468 43 Albrechtice v Jizerských horách

Tel.: +420 483 381 504, podatelna@albrechtice-jh.cz, www.albrechtice-jh.cz

Albrechtice v Jizerských horách

Areál velkých skokanských můstků – Harrachov

Lyžařské skokanské můstky se staly nedílnou součástí Harrachova. Proslulý areál pěti skokanských můstků se nachází na severním svahu Čertovy hory. Malé dětské můstky jsou na Hřebínku-Kaml, střední můstky za hotelem Skicentrum a velké můstky najdete vedle Lanové dráhy Delta.

Harrachov se řadí mezi několik středisek v Evropě kde se pořádají světové poháry ve skocích a letech na lyžích. Je zde několik lyžařských můstků od K30 po K180.

Nejstarší skokanský můstek v Harrachově pochází z roku 1920, v té době se ještě dnešní Harrachov jmenoval Harrachdorf a své panství tu měl hrabě Harrach. V areálu středních můstků jsou skokanské můstky K40 (kritický bod 40 m), K70 a K90.

Výše na Čertově hoře je umístěn areál velkých skokanských můstků vybudovaný v letech 1978 - 1983. Zde se nachází můstek K120 a mamutí můstek pro lety na lyžích K180 dnes označovaný jako HS 205, který umožňuje lety dlouhé přes 210 metrů. Tento mamutí můstek patří mezi 5 největších můstků na světě.

Na můstcích se konaly závody světového poháru v letech na lyžích. Poslední proběhl v roce 2014, od té doby skokanské můstky chátrají.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Areál velkých skokanských můstků – Harrachov

Areál velkých skokanských můstků – Harrachov

Areál velkých skokanských můstků – Harrachov

Cyklostezka Járy Cimrmana

Poslední stopa všestranného českého génia, spisovatele a pedagoga Járy Cimrmana, kterému jen o fous utekl titul Největší Čech, vede do jizerskohorského města Tanvald. Po jeho stopách se mohou všichni milovníci aktivní turistiky vydat po 30 kilometrů dlouhé cyklostezce.

Svět ženské módy Cimrmanovi vděčí za dvojdílné plavky, odpůrci disket za vynález CD (Cimrmanův disk) a Tanvald za cyklostezku s podtitulem Na kole kolem Liptákova. V červnu roku 2006 ji slavnostně otevřeli členové Divadla Járy Cimrmana v čele se Zdeňkem Svěrákem.

Devět zastavení nám Cimrmana představuje jako stavitele, vizionáře, svědka, pedagoga a sportovce, objevitele, rádce, proroka a světoběžníka. Stezka začíná u řeky Kamenice v Návarově a končí na česko-polském přechodu Kořenov-Orle.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Cyklostezka Járy Cimrmana

Poslední stopa všestranného českého génia, spisovatele a pedagoga Járy Cimrmana, kterému jen o fous utekl titul Největší Čech, vede do jizerskohorského města Tanvald. Po jeho stopách se mohou všichni milovníci aktivní turistiky vydat po 30 kilometrů dlouhé cyklostezce. Svět ženské módy Cimrmanovi vděčí za dvojdílné plavky, odpůrci disket za vynález CD (Cimrmanův disk) a Tanvald za cyklostezku s podtitulem Na kole kolem Liptákova. V červnu roku 2006 ji slavnostně otevřeli členové Divadla Járy Cimrmana v čele se Zdeňkem Svěrákem. Devět zastavení nám Cimrmana představuje jako stavitele, vizionáře, svědka, pedagoga a sportovce, objevitele, rádce, proroka a světoběžníka. Stezka začíná u řeky Kamenice v Návarově a končí na česko-polském přechodu Kořenov-Orle.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Cyklostezka Járy Cimrmana

Desná

Krkonošská 120, Desná v Jizerských horách 468 61

Tel.: +420 483 383 019, +420 737 248 434

kulturadesna@gmail.com

www.mesto-desna.cz

Desná

V půvabném kraji Jizerských hor v údolí říček Bílá a Černá Desná se rozkládá město Desná s 3 173 obyvateli. Se vznikem obce pojíme rok 1691, kdy byla založena hrabětem Desfoursem. Od té doby prošla obec vývojem, i co se velikosti týká – nyní má rozlohu 1 258 ha. Přírodních krás je v okolí města Desná několik. Určitě doporučujeme vydat se k vodní nádrži Souš, která je velmi dobře dostupná pěšky, tudíž přímo vybízí k příjemnému turistickému výletu. Při té příležitosti určitě neopomeňte navštívit vodopády na Černé Desné, nacházející se hned pod přehradou a patřící k největším vodopádům v Jizerských horách. O krásách celé oblasti svědčí i fakt, že byla vyhlášena přírodní památkou. Zajímavostí města Desná je i Protržená přehrada připomínající katastrofu, která se udála v roce 1916 a o život přišlo tehdy 67 lidí. Katastrofu také připomíná památný balvan v Desné, který byl na místo, kde leží dnes, doplaven v den protržení přehrady. Pokud jste přijeli do Desné v zimních měsících, určitě využijete zimní střediska v blízkém okolí s širokou nabídkou lyžařských vleků. Kulturní centrum města tvoří dominanta Riedelova vila, která byla vybudována v letech 1893–1894 místním sklářským podnikatelem Josefem Riedelem jr. Může nám tedy být hned jasné, kde vila vzala svůj název. Ve vile svůj život prožily tři generace Riedelů, nyní zde najdeme městské kulturní, vzdělávací a informační středisko a také školku. Je zde také umístěna městská knihovna a muzeum. Mimo to zde často probíhají výstavy či do Riedelovy vily zavítají významní umělci. Pozoruhodnou kulturní památkou je také Riedelova hrobka s kaplí stojící na nedalekém návrší.

 

MěÚ: Krkonošská 318, 468 61 Desná

Tel.: +420 483 337 941, epodatelna@mesto-desna.cz, www.mesto-desna.cz

DesnáDesnáDesná

Harrachov

Harrachov 150, Harrachov 512 46

Tel.: +420 481 529 600

tic@harrachov.cz

www.harrachov.cz

Harrachov

Nejznámější turistické středisko západních Krkonoš se proslavilo především díky sportovnímu areálu s několika skokanskými můstky, kde se konaly závody Světového poháru v letech na lyžích i mistrovství světa. V názvu Harrachova zaznívá jméno hrabat z Harrachu, české a rakousko-německé šlechtické rodiny. Zimní sporty se v Harrachově začaly provozovat brzy poté, co hrabě Jan Harrach přivezl do Čech v 19. století první lyže. V roce 1908 byl založen „Spolek zimních sportů“. První skokanské můstky, které Harrachov tolik proslavily, vznikly v roce 1920. Vítězné poháry i medaile úspěšných harrachovských lyžařů si můžete prohlédnout ve Ski muzeu v Harrachově. K vidění jsou tam lyže staré více než sto let, ale i skokanská výzbroj stará padesát let. Další raritou je harrachovská Sklárna Novosad a syn, založená na počátku 18. století, která se řadí mezi nejstarší fungující sklárny v Česku. Dodnes se tu tradičním způsobem vyrábí nejen luxusní nápojové a užitkové sklo, ale i křišťálové lustry. Při prohlídce navštívíte historickou brusírnu a muzeum skla, součástí komplexu je i minipivovar s restaurací, z níž lze přes prosklenou stěnu sledovat skláře při práci, a hotel s pivními lázněmi. Mezi pamětihodnosti obce patří kostel sv. Václava a kaple sv. Alžběty. Oblíbenými výletními místy v okolí jsou Mumlavský vodopád a Čertova hora, kam vás dopraví moderní čtyřsedačková lanovka s celoročním provozem.

 

MěÚ: Harrachov 150, 512 46 Harrachov

Tel.: +420 481 529 600, tic@harrachov.cz, mesto@harrachov.cz, www.harrachov.cz

HarrachovHarrachovHarrachov

Jiřetín pod Bukovou

Obec Jiřetín pod Bukovou leží cca 3 km severozápadně od Tanvaldu. Rozkládá se na jihovýchodním úpatí Bukové hory, oddělen řekou Kamenicí od Horního Tanvaldu a Albrechtic v Jizerských horách. V 17. století byly na tomto území, tehdejším panství Smržovka, zakládány horské obce. Nejstarší písemné zmínky o obci pocházejí z let 1654 až 1676. Nynější název obce Jiřetín pod Bukovou byl odvozen od jména jednoho ze tří prvních usedlíků Georga Kreuzingera a prodělal v minulosti několik změn: Geörgthal, Geörgensberg či Georgensberg nebo Girgenthal až po Georgenthal. Toto bylo později přeloženo jako Jiřetín. Z turistických atrakcí se v obci nachází vila Schowanek, která je  dílem význačného jabloneckého architekta Roberta Hemmricha (1871–1946). Ve vile jsou v současné době umístěny expozice pod názvy Počátky lyžování, Drobné památky Jizerských hor, Místní historie či Truhlářské nářadí. Obec po celém světě proslavila firma Johan Schowanek, vyrábějící dřevěné soustružené perle, hračky, společenské hry a proslavená mimo jiné výrobkem „JO-JO“. Tradiční dřevěné hračky jsou zde vyráběny i dnes, nynější název firmy je DETOA s. r. o. Za návštěvu zde stojí Muzeum výroby hraček, ve kterém vás pomocí interaktivní exkurze provedou výrobou s více než 100letou tradicí. Na vlastní oči spatříte historické stroje, dobové hračky i současnou výrobu. Na katastru obce se nachází také hora Buková, na jejímž vrcholu najdeme skalní útvar Čertova komora a obří viklan.

 

OÚ: Jiřetín pod Bukovou 103, 468 43 Jiřetín pod Bukovou

Tel.: +420 483 381 687, jiretinpb@jiretinpb.cz, www.jiretinpb.cz

Jiřetín pod Bukovou Jiřetín pod Bukovou

Josefův Důl

Dolní Maxov 218, Josefův Důl 468 44

Tel.: +420 483 381 110, +420 602 656 878

infocentrum@josefuvdul.cz

www.josefuvdul.cz

Josefův Důl

Obci, která je obklopená lesy Jizerských hor, vévodí Josefodolská přehrada. Vznik obce se datuje od roku 1701. Kromě pseudogotického kostela a renesanční budovy bývalé ZŠ, dnes Muzea místní historie, se zde nachází přírodní rezervace Jedlový důl s několika vodopády. V části obce zvané Peklo se nachází vyhlídková skála nazývaná Čertovy kameny. V obci jsou dva lyžařské areály a velké množství hotelů a penzionů.

 

OÚ: Dolní Maxov 218, 468 44 Josefův Důl

Tel.: +420 483 381 096, infocentrum@josefuvdul.eu, www.josefuvdul.eu

Josefův Důl

Kořenov

Kořenov, Příchovice 378, Kořenov 468 48

Tel.: +420 725 805 266

ic@jizerkyprovas.cz

www.jizerkyprovas.cz

Kořenov

Jedna z největších horských obcí v České republice. Takové přízvisko bychom mohli přidělit obci Kořenov s necelou tisícovkou obyvatel. Obec o výměře 5 587 ha vznikla sloučením osad Rejdice a Jizerky a obcí Příchovice a Polubný, ve které byl jednou z místních částí Kořenov. Tyto historické spojitosti daly název obci Kořenov, která se jím pyšní už od roku 1960, kdy ono sloučení obcí nastalo. Díky tomuto spojení obcí můžeme dnes v Kořenově pozorovat jisté zvláštnosti jako například tři kostely, dvě návsi či dvě rozhledny v místní části Příchovice. Místní už jsou jistě na takovou ojedinělost zvyklí, ale pro návštěvníky by to byla určitě kuriozita. Nejsou to však jediné zajímavosti, které můžeme v obci nalézt. Přímo v centru obce stojí symbol celé oblasti – osmiboká Tesařovská kaple, jejíž stavba trvala pouze 4 měsíce. Neměli bychom opomenout železnici, která vede do Kořenova po slavné ozubnicové trati, nebo 932 m dlouhý Polubenský tunel, při jehož stavbě bylo použito 20 tun dynamitu. Pro příznivce železniční historie, kteří by chtěli více proniknout do tajů této slavné ozubnicové trati, Kořenov doporučuje navštívit muzeum ozubnicové dráhy. Další nej, kterým se může Kořenov pyšnit, je nejstarší rozhledna Jizerských hor. Stavba této rozhledny, opředené pověstmi a bohatou historií, byla zahájena už v roce 1847. Rozhledna s něžným ženským jménem Štěpánka rozhodně stojí za návštěvu. Na své si v obci přijdou i vyznavači turistiky či sportovních aktivit. Sedm lyžařských vleků, lanové centrum, desítky kilometrů stop pro běžkaře, to vše vám nabízí Kořenov a jeho blízké okolí. Není tedy divu, že je obec vyhledávaným rekreačním areálem a svým návštěvníkům nabízí rozmanitou škálu ubytovacích zařízení.

 

OÚ: Kořenov 480, 468 49 Kořenov

Tel.: + 420 483 399 035, ou.korenov@seznam.cz, www.korenov.cz

KořenovKořenovKořenov

Mumlavský vodopád – Harrachov

Dravá řeka Mumlava vytváří poblíž Harrachova, v Mumlavském dole, vodopád tvořený stupňovitými žulovými bloky. Asi 10 m vysoký skalní stupeň v žulovém řečišti se nachází nedaleko centra Harrachova v západní části Mumlavského dolu.

Zajímavostí jsou obří hrnce a kotle, zavné čertova oka, které dravý proud Mumlavy vymlel v žulových stupních. Po většinu roku voda padá bystře z 10metrové výšky dolů, ale jakmile přijde zima, mráz promění vodu v led a vykouzlí tak mohutný ledopád, originální dílo přírody.

Vodopády jsou dobře přístupné po modře značené trase od harrachovského autobusového nádraží kolem lesnického muzea Šindelka, a to pěšky, na kole i v zimě na běžkách. V letních měsících je též velmi romantická k němu cesta kolem bývalých rudných dolů, dnešního hornického muzea. Od Mumlavských vodopádů můžete pokračovat dále například na Krakonošovu snídani či k Vosecké boudě.

Nedaleko vodopádů se nachází Mumlavská bouda - původně harrachovská hájovna, dnes výletní restaurace.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Mumlavský vodopád – Harrachov

Mumlavský vodopád – Harrachov

Mumlavský vodopád – Harrachov

Muzeum energie – Velké Hamry

V bývalé textilce ve Velkých Hamrech na Jablonecku vzniklo muzeum obnovitelných zdrojů energie. Návštěvníci se mohou podívat přímo na funkčních strojích, jak funguje vodní elektrárna nebo solární panely.

Muzeum vám představí sílu a využití vody, větru, slunce i biomasy. Dočtete se ale i o vynálezcích turbín, vzniku žárovky a dalších zajímavostech úzce spjatých s využitelnými zdroji energie.

Vodní elektrárna ve Velkých Hamrech funguje už sto deset let. Je tak svého druhu nejstarší fungující elektrárnou v České republice. Vybavení elektrárny, která patřila k bývalé Liebigově textilce, je původní. Poctivě tu slouží už od roku 1907. Případné opravy si dělají zaměstnanci vlastníma rukama. Dominantou muzea v Mezivodí je stále funkční Francisova spirální kotlová turbína, která vyrábí ekologicky čistou energii za pomoci vody z nedalekého potoka. Turbíny o celkovém výkonu 350 kilowattů roztáčí voda z říčky Kamenice. Původně poháněly textilní stroje v továrně, dnes dodávají elektřinu do sítě. Uvidíte původní rozvodnou stěnu vodní elektrárny, seznámí se i s dalšími druhy vodních turbin. Řezy soustrojím nabízejí unikátní pohled do jejich vnitřností.

Kromě monumentální turbíny jsou ale součástí expozice i další nepřehlédnutelné atrakce. Například zmenšené vodní kolo, celá stěna hodin, budíků a ukazatelů, které sloužily ve starých vodních elektrárnách. Téměř autentická bioplynová stanice uplácaná z napodobenin exkrementů a nepřeberné množství různých turbín a jejích dílů, třeba Kaplanovy, Bankiho i zmíněné Francisovy. Na vlastní kůži si tu můžete vyzkoušet výrobu energie vlastními silami, a to šlapáním na kole.

Muzeu vévodí i velký model elektrárenského větrníku, názorně je tam předvedeno i třeba fungování fotovoltaických panelů nebo jsou k vidění různé druhy žárovek a spousta dalšího.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Muzeum energie – Velké Hamry

Muzeum energie – Velké Hamry

Muzeum energie – Velké Hamry

Muzeum Jizerských hor – Kořenov

Oblíbený výletní cíl - horské muzeum - vás seznámí s historií osídlení, lidovým stavitelstvím, pomníčky a legendami s nimi spjatými, s léčivými prameny, povídáním "jak bylo za starých časů" a dalšími zajímavostmi.

Uprostřed osady Jizerka stojí budova bývalé školy, postavené roku 1889 v době největšího rozmachu osady, kde nyní sídlí Muzeum Jizerských hor. Prohlédnout si zde můžete řadu předmětů, které tehdejší obyvatelé používali k obživě a životu v horách.

Je zde vystavena celá řada zajímavých exponátů, mezi nimi např. ručnice, kterou prý kdysi zastřelil jednoruký revírník Hub pytláka Hennricha. V dalších místnostech na návštěvníka čeká seznámení s jizerskohorskou faunou a flórou. Muzeum je tevřeno od května do října. Muzeum je tevřeno od května do října.

O osadě Jizerka: malebná osada je poprvé uváděna jako odlehlé obydlí českých čihadlářů a ptáčníků v roce 1539. O osadu se v souvislosti s výskytem drahokamů vedl dlouholetý spor mezi panstvími, který byl ukončen prodejem Jizerky Frýdlantskému panství. V roce 1769 měla osada pouhých 7 domů, v roce 1945 už 43 domů, většinou dřevěných obydlí dřevorubců a sklářů. V roce 1828 zde založil sklář Riedel sklářskou huť na výrobu tyčí a dutého skla, jejíž rozvaliny jsou dosud patrné. Jméno osada obdržela podle stejnojmenné říčky, která jí protéká. Dnes je Jizerka malebnou osadou v lůně Jizerských hor s několika málo stálými obyvateli.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Muzeum Jizerských hor – Kořenov

Muzeum Jizerských hor – Kořenov

Muzeum Jizerských hor – Kořenov

Muzeum ozubnicové dráhy – Kořenov

Nejstrmější železnice v ČR se stala vyhledávanou turistickou atrakcí regionu. Její příznivci se těší na každou z "Nostalgických jízd" - na příležitost svézt se vagóny tlačenými historickou ozubnicovou lokomotivou. V roce 2016 je železnici 114 let.

Muzeum ozubnicové dráhy se nachází v budově bývalé železniční stanice Kořenov. Vstup do muzea je z nástupiště v pravé části budovy.

Po celou letní sezónu se zde návštěvníci mohou seznamovat s historií ozubnicové trati a poznávat zvláštnosti tohoto unikátního technického díla. Expozice muzea je zaměřena na historii ozubnicové dráhy Tanvald – Kořenov a navazující tratě Kořenov - Szklarska Poreba. V prostorách muzea jsou umístěny železniční exponáty, fotografie, výkresy, část ozubnicové tratě atd. Muzeum přibližuje pestrou, ale často pohnutou historii železničního spojení Čech se Slezskem, zabývá se zvláštnostmi provozu a popisuje zajímavá vozidla, která se na tratích používala.

Od roku 2013 je součástí muzea důlní železnice o rozchodu 450 milimetrů. Po ní se budou návštěvníci moci svézt vláčky ze sbírek Petra Báni. Projet je možné dva okruhy a asi 250 metrů kolejí.

Snahou do budoucna je toto muzeum postupně obměňovat a rozšiřovat a přidat další tématické akce např. promítání diapozitivů, filmů, různé přednášky apod. Program muzea by měly také rozšiřovat již zmíněné jízdy zvláštních osobních vlaků s ozubnicovými lokomotivami. Nabídka muzea zahrnuje i prodej upomínkových předmětů, pohlednic, drobného občerstvení apod.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Muzeum ozubnicové dráhy – Kořenov

Muzeum ozubnicové dráhy – Kořenov

Muzeum ozubnicové dráhy – Kořenov

Muzeum skla – Harrachov

Muzeum skla, minipivovar s restaurací a hotel s pivními lázněmi, to vše stihnete při jediné návštěvě sklárny Novosad. Sklárna byla založena na počátku 18. století a řadí se mezi ty nejstarší v Česku. Jejím unikátem je historická brusírna skla, poháněná transmisemi a vodní turbínou.

Sklárna Novosad a syn je soukromá, druhá nejstarší sklárna v Čechách. Byla založena před rokem 1712 na jilemnickém panství hrabat Harrachů. Vše je v téměř původní podobě a plně funkční. Sortiment výroby tvoří luxusní nápojové sklo, užitkové sklo a křišťálové lustry. V roce 2002 byl přímo v areálu sklárny přistaven minipivovar s restaurací. Zde se naskýtá vyhlídka do hutní haly s pecemi a tak návštěvníci restaurace mohou zhlédnout skláře přímo při práci.

Pokud jste někdy přemýšleli nad tím, jaké to je být foukač skla, v harrachovské sklárně si to můžete zkusit sami! Po předchozím objednání si sami můžete vyzkoušet práci zdejších sklářů pod jejich odborným dohledem. Vyfouknete si vlastní baňku, kterou si odvezete na památku domů. Foukání skla, které je třeba objednat alespoň den předem, je vhodné i pro ženy a děti. Za 15 minut zaplatí zájemci 1000 Kč, za půl hodiny 2000 korun a za celou hodinu 4000 Kč.

Muzeum skla vystavuje sbírku historického skla z harrachovské produkce. Unikátní je 100 let stará historická brusírna skla, která je poháněná transmisemi a vodní turbínou. Muzeum skla obsahuje historicky a technologicky ucelenou sbírku historického skla z produkce harrachovské sklárny. Zde je možné si zakoupit videokazetu se záběry výroby ve sklárně. Instalována je zde expozice Dějin sklářské hutě a tradiční výroba broušeného, malovaného a leptaného skla. V moderně pojaté instalaci jsou představeny výrobky sklářských mistrů minulosti i současnosti, najdete zde ukázky téměř všech sklářských technik.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Muzeum skla – Harrachov

Muzeum skla – Harrachov

Muzeum skla – Harrachov

Muzeum vozidel – Velké Hamry

Muzeum socialistických vozů vzniklo v roce 2011 s cílem prezentovat motorismus východního bloku 50. - 80. let minulého století i obraz doby a připomenout návštěvníkům časy nedávno minulé.

Desítky vozů, které se ještě před několika lety proháněly po silnicích, či na ně lidé stáli frontu před národním podnikem Mototechna jsou dnes součástí expozice v severních Čechách, ve Velkých Hamrech.

Na ploše více než 900m2 sestavena expozice Československých i zahraničních vozů především východní Evropy. Od vývojové řady automobilů Škoda s motorem vzadu, ve které nechybí ani vzácný dvoudveřový model 1000MBX, přes luxusní limuzíny Tatra se přenesete do Sovětského svazu. Ten reprezentují vozy značek Lada, GAZ, robustní Moskviče či ukrajinský Záporožec.

Naleznete zde i východoněmecké dvoutaktní automobily Wartburg a legendární „bakeliťák“ Trabant 601 s duroplastovými díly karoserie. Východní blok doplňují mimo jiné rumunská Dacia, ARO, Oltcit, polské Fiaty a jejich italské kolegy, na které navazuje výběr západních automobilů, u nás prodávaných přes síť prodejen Tuzex. Součástí expozice je i velmi zajímavý prototyp, jediná vyrobená Škoda 765 combi special.

V části věnované služebním vozidlům nepřehlédnete typické oranžovo-bílé vozy Veřejné bezpečnosti, jejich starší modro-bílé provedení, požární Avii A30N nebo sanitní i pohřební verzi Škody 1203. Navazují motocykly a expozici doplňuje mnoho modelů, hraček a dalších drobných exponátů nejen s motoristickou tématikou.

Muzeum socialistických vozů také zajišťuje pronájem vozidel pro film, reklamu, kulturní a společenské akce.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Muzeum vozidel – Velké Hamry

Muzeum vozidel – Velké Hamry

Muzeum vozidel – Velké Hamry

Muzeum výroby hraček – Jiřetín pod Bukovou

Detoa v Albrechticích v Jizerských horách je jedním z posledních výrobců dřevěných hraček v České republice, ale i v Evropě. V areálu můžete navštívit prohlídkovou trasu, na níž můžete vidět, jak se obyčejný špalík mění v dřevěný vláček, korále nebo oblíbenou postavičku Krtečka.

Detoa Albrechtice s.r.o., dříve Tofa, poprvé od svého založení (založena 1908) odhaluje tajemství své unikátní výroby dřevěných hraček a perlí. Návštěvníci zhlédnou výrobu od zpracování kulatiny až po závěrečnou montáž hraček a také unikátní výrobu mechanik pro klavíry a pianina.

Výroba dodnes probíhá klasickým způsobem s velkým podílem ruční práce. K nejstarším a také nejoblíbenějším hračkám z Detoy patří mačkací figurky, které si kupují i dospělí jako suvenýry, stále oblíbené jsou hračky na provázku nebo dřevěné stavebnice a stolní hry. Strojní vybavení pochází z období 1920 - 2009.

Přibližně hodinová interaktivní exkurze vás provede výrobou s více než stoletou tradicí, kde si prohlédnete historické stroje, dobové hračky i současnou výrobu. Vzhledem k délce prohlídky, rušnému prostředí a prašnosti majitelé nedoporučují prohlídky dětem mladším než čtyři roky. V podnikové prodejně si můžete zakoupit kromě zdejších výrobků také sáček s různými dílky a v kreativních dílnách nechat popustit uzdu své fantazii a vyrobit si svoji vlastní hračku. Vstup do dílen je po zakoupení sáčku zdarma.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Muzeum výroby hraček – Jiřetín pod Bukovou

Muzeum výroby hraček – Jiřetín pod Bukovou

Muzeum výroby hraček – Jiřetín pod Bukovou

Ozubnicová železnice – Tanvald, Desná, Kořenov, Harrachov

Jediná ozubnicová železnice České republiky představuje jedinečnou kulturní a technickou památku. Jizerskohorsko-krkonošská železniční trať je nejstrmější a jediná normálně rozchodná ozubnicová železnice v České republice. Pomocí ozubnice Abtova systému vlak vyšplhá na pouhých 7 km o 235 metrů výše.

Jen málokterá železnice se může pyšnit tolika nej jako jizerskohorsko-krkonošská železniční trať Tanvald - Harrachov - Szklarska Poręba, kterou najdete v jízdním řádu pod číslem 035. Vlaky na této trati kdysi překonávaly několik set metrů převýšení a na nejstrmějším úseku z Tanvaldu do Kořenova proto využívaly ozubnici. Zajímavá je nejen unikátním stavebním provedením, ale také svojí bohatou historií. Stala se pravidelným cílem cest pro obdivovatele železnice a technických památek z celé Evropy a v roce 1992 byl úsek Tanvald - Kořenov prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku.

Dnes je v provozu 12 kilometrů trati z Tanvaldu do Harrachova, které se mezi lidmi říká "kořenovská Zubačka" nebo také "Polubenka", z původní 59 km rakousko-pruské spojnice mezi Tanvaldem a Hirschbergem (dnešním polským městem Jelenia Góra). Z Harrachova trasa pokračuje i do Szklarské Poręby v Polsku (16 km z Harrachova).

Trať z Tanvaldu do Harrachova se honosí mnoha zajímavými umělými stavbami, mimo jiné pěti tunely, z nichž nejdelší měří 940 metrů, dodnes dochovanou 4,43 km dlouhou dvoupásovou Abtovou ozubnicí v ose koleje na sedmikilometrovém úseku Tanvald - Kořenov, překonávajícím výškový rozdíl 235 metrů maximálním stoupáním až 58 promile, které je největším v České republice. Z památkově chráněného kořenovského nádraží (701 m.n.m.) železnice pokračuje táhlým obloukem ve tvaru podkovy přes 26 metrů vysoký most nad řekou Jizerou, kterým přechází z Jizerských hor do Krkonoš. Dále již osiřelé koleje pokračují z dnešní konečné v harrachovské místní části Mýtiny (740 m.n.m.) přes Novosvětský průsmyk (885 m.n.m.), dalších 16 km do polského lázeňského města a krkonošského střediska Szklarska Poręba. Odkud jezdí elektrické osobní vlaky Polských státních drah dalších 32 km do města Jelenia Góra.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Ozubnicová železnice – Tanvald, Desná, Kořenov, Harrachov

Ozubnicová železnice – Tanvald, Desná, Kořenov, Harrachov

Ozubnicová železnice – Tanvald, Desná, Kořenov, Harrachov

Palackého stezka

Palackého stezka vede nejkrásnějším úsekem údolí řeky Kamenice. Červeně značená Palackého cesta zavede turisty z Tanvaldu přes Velké Hamry a Plavy do romantického údolí horské řeky Kamenice, která se tu divoce prodírá mezi skalami až k soutoku s Jizerou ve Spálově.

Červeně značená Palackého stezka vede podél řeky Kamenice. Začíná na železničnín zastávce Spálov a vede přes Návarov, Haratice a Velké Hamry až do Tanvaldu. Cesta byla pojmenována po významném českém politikovi a historikovi Františku Palackém. Riegrova stezka spojuje oblast Pojizeří s Krkonošemi a Jizerskými horami. Na protilehlém břehu sleduje tok řeky železníční trať ze Železného Brodu do Tanvaldu. Palackého stezka byla zřízena v roce 1912 díky KČT. V Podspálově, významné křižovatce turistických cest, se na soutoku Jizery a Kamenice potkává Palackého stezka s Riegrovou stezkou. Palackého stezka prochází kolem Bozkovských dolomitových jeskyní a přímo pod zříceninou hradu Návarov, založeného ve druhé polovině 14. století nad soutokem Kamenice a Zlatoolešnického potoka. Celková délka Palackého stezky je 20,5 km.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Palackého stezka

Palackého stezka vede nejkrásnějším úsekem údolí řeky Kamenice. Červeně značená Palackého cesta zavede turisty z Tanvaldu přes Velké Hamry a Plavy do romantického údolí horské řeky Kamenice, která se tu divoce prodírá mezi skalami až k soutoku s Jizerou ve Spálově.

Červeně značená Palackého stezka vede podél řeky Kamenice. Začíná na železničnín zastávce Spálov a vede přes Návarov, Haratice a Velké Hamry až do Tanvaldu. Cesta byla pojmenována po významném českém politikovi a historikovi Františku Palackém. Riegrova stezka spojuje oblast Pojizeří s Krkonošemi a Jizerskými horami. Na protilehlém břehu sleduje tok řeky železníční trať ze Železného Brodu do Tanvaldu. Palackého stezka byla zřízena v roce 1912 díky KČT. V Podspálově, významné křižovatce turistických cest, se na soutoku Jizery a Kamenice potkává Palackého stezka s Riegrovou stezkou. Palackého stezka prochází kolem Bozkovských dolomitových jeskyní a přímo pod zříceninou hradu Návarov, založeného ve druhé polovině 14. století nad soutokem Kamenice a Zlatoolešnického potoka. Celková délka Palackého stezky je 20,5 km.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Palackého stezka

Plavy

V údolí řeky Kamenice najdeme obec, jejíž název je trefně spojován s plavením dříví. Historický milník, který představuje první zmínku o obci, datujeme od roku 1624. Tato obec s přibližně 1 000 obyvateli nabízí svým návštěvníkům několik turistických atrakcí, které jsou od obce vzdálené, co by kamenem dohodil. Jmenujme alespoň vrch Muchov či vrch Černá Studnice, které nám poskytnou jedinečný pohled na celé údolí i přilehlá pohoří.

 

OÚ: Plavy 186, 468 46 Plavy

Tel.: +420 483 398 124, obec@plavy.cz, www.plavy.cz

Plavy

Riedelova vila a hrobka – Desná

Vila byla postavena podle vzoru reprezentačních severoitalských sídel. Při návštěvě se dozvíte něco z historie Desné, prohlédnete si dobové dokumenty, sklo a ukázky výroby firmy Ornela.

Hrobka patřila podnikateli Josefu Riedlovi, majiteli zdejší sklářské hutě. Do hrobky byly postupně uloženy i ostatky několika dalších příslušníků početné rodiny Riedlů. Hrobku vybudoval v letech 1889 až 1890 známý liberecký stavitel Adolf Burger. Podle přání Wilhelma Riedela byla postavena v té době ve velice oblíbeném novogotickém slohu. Hrobka byla postavena z kvádrů pevné muchovské žuly a na tomto žulovém základě byla postavena kaple z hořického pískovce. Byla umístěna na vyvýšenině nalézající se v jižní části rozsáhlé zahrady jeho vily.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Riedelova vila a hrobka – Desná

Riedelova vila a hrobka – Desná

Riedelova vila a hrobka – Desná

Rodný dům Antala Staška

V centru Semil najdete památný jednopatrový dům čp. 2, který je rodným domem Ivana Olbrachta. Dnes zde sídlí Muzeum a Pojizerská galerie, které patří k významným kulturním centrům Semil.

V domě dříve bývala známá hospoda U české koruny, míval tu advokátní kancelář JUDr. Antonín Zeman (spisovatel Antal Stašek) a zde se také narodil jeho syn Kamil Zeman (spisovatel Ivan Olbracht). Kamil Zeman šel v otcových šlépějích, zabýval se literární tvorbou a žurnalistikou. Zvolil si pseudonym Ivan Olbracht. V letech 1909 - 1916 pracoval jako redaktor Dělnických listů ve Vídni. V polovině 30. let obrátil svou pozornost k problémům nejvýchodnější části republiky. Na Podkarpatské Rusi vznikly knihy „Hory a staletí“, „Golet v údolí“ a jeho vrcholné dílo „Nikola Šuhaj loupežník“. Ivan Olbracht zemřel roku 1952 v Praze.

Oba známé spisovatele připomíná bronzové sousoší "Otec a syn" sochaře Josefa Malejovského z roku 1960 nedaleko budovy muzea před vstupem do Palackého sadů.

Původně panský dům je připomínán již v 17. století. Dům se podařilo zachránit díky jednomu dobovému nedostatku. Na začátku šedesátých let chybělo v celém okrese tehdy nepostradatelné muzeum dělnického hnutí. Vzhledem k stranické činnosti I. Olbrachta se podařilo prosadit, aby toto muzeum bylo umístěno právě v jeho rodném domě a místo bourání zchátralého domu následovala rozsáhlá rekonstrukce. Od roku 1960 slouží muzejním účelům. V patře a v podkroví jsou umístěny stálé expozice, přízemní místnosti jsou využívány pro krátkodobé výstavy a kulturní akce.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Rodný dům Antala Staška

Rodný dům Antala Staška

Rodný dům Antala Staška

Rozhledna a muzeum Cimrmanovy doby – Kořenov

V areálu U Čápa bylo s velkou slávou představeno veřejnosti Muzeum Cimrmanovy doby - Maják Járy Cimrmana. První oficiální Cimrmanovo muzeum pokřtil početný soubor herců divadla Járy Cimrmana v čele se Zdeňkem Svěrákem.

V anketě o největšího Čecha sice vyhrál Karel IV. ale jen proto, že pořadatelé Járu Cimrmana ze soutěže vyškrtli. Nyní se ale našemu géniovi dostává spravedlivého ocenění. V muzeu je umístěna značná část pozůstalosti Járy Cimrmana dosud přechovávaná v depozitářích společnosti a divadla JC v Praze. Významná část sbírek byla také nově získána díky občanům z Pojizeří a širokého okolí , kteří darovali množství "autentických památek" na pobyt génia na Liptákovsku.

Ze zajímavých exponátů je k vidění mistrova busta, již poničil při napařování klobouků kloboučník Lešner, dívčí šaty, které nosíval malý Jára ve svém takzvaném dívčím období, smeták na čištění koutů, či obraz vídeňského oponenta českých Cimrmanologů Ericha Fiedlera.

Stavbu navrženou architektem profesorem Martinem Rajnišem vybudovali majitelé zdejšího rekreačního areálu U Čápa. Budova je z poloviny vrostlá do svahu a je obložena v místě vytěženým kamenem. Samotná rozhledna je vybudována z borového dřeva, její originální konstrukce je velmi vzdušná a svou siluetou skutečně připomíná maják.

Od června 2014 si v příchovickém muzeu prohlédnete také nové venkovní expozice. Hlavně děti potěší pohádkový lesopark, kde naleznou obří kameny, z jejichž uspořádání hádají děti názvy pohádek. Součástí nových expozic je i Cimrmanem navržená mobilní cela, v níž se vězňové mohou opalovat

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Rozhledna a muzeum Cimrmanovy doby – Kořenov

Rozhledna a muzeum Cimrmanovy doby – Kořenov

Rozhledna a muzeum Cimrmanovy doby – Kořenov

Rozhledna Černá studnice – Smržovka

Vrchol s kamennou rozhlednou vysoký 869 m.n.m., který je viditelný snad ze všech koutů měst Liberec a Jablonec nad Nisou, se nazývá Černá studnice. Rozhledna poskytuje mimořádně skvělý kruhový výhled na okolní vrcholy Jizerských hor.

Rozhledna Černa studnice, která leží na 869 m.n.m vysokém vrcholu a je viditelný téměř z celých Jizerských hor a širokého okolí. Projektem byl roku 1885 pověřen architekt Robert Hemmrich a samotnou stavbou stavitel Corazza. Náročná stavba celého horského komplexu trvala zhruba jeden rok. Obdivuhodnou se jeví i skutečnost, že na 160 centimetrů silné zdi použil stavitel Corazza až tři tuny těžké žulové kvádry.

Černá Studnice patří svými 26 metry k nejvyšším jizerskohorským kamenným rozhlednám vůbec. Nahoru vede celkem 91 schodů a prosklenými dveřmi vystoupíte postupně do čtyřech ochozů ze kterých je, jak jinak, impozantní výhled. Z rozhledny se nabízí kruhový výhled na okolní vrcholy Jizerských hor s mnoha rozhlednami (Královka, Tanvaldský Špičák, Bramberk), dále také Ještěd, Ralsko, Kozákov, hrad Trosky i s okolní oblastí Českého ráje, ale i hrad Bezděz a Sněžka s ostatními krkonošskými vrcholy.

Na Černou studnici dojedete autem nebo na kole přímo až k vrcholu. Z Jablonce jeďte automobilem směrem na Železný Brod a ve Vrkoslavicích odbočte před restaurací "Dělnický dům" doleva do kopce a po modré turistické značce dojedete do obce Dolní Černá studnice, kde se dáte opět doleva a stále po modré až k vrcholu (asi 4km). Pro pěší doporučujeme vystoupit z vlaku, na trase Jablonec nad Nisou-Tanvald, ve stanici Lučany nad Nisou a pak po červené asi 4,5 km. Na kole, nebo pěšky se sem dá dostat prakticky ze všech stran, například z Tanvaldu.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Rozhledna Černá studnice – Smržovka

Rozhledna Černá studnice – Smržovka

Rozhledna Černá studnice – Smržovka

Rozhledna Štěpánka – Kořenov

Novogotická Štěpánka je nejstarší rozhlednou Jizerských hor stojící na vrcholu Hvězda. Její stavba byla zahájena knížetem Camillem Rohanem roku 1847. V tomtéž roce probíhala dole v údolích stavba císařské Krkonošské silnice, jejímž patronem byl arcivévoda Stephan - Štěpán, který na vrch vystoupil.

Kníže Rohan kopec na jeho počest přejmenoval na Štěpánovu výšinu a zahájil zde stavbu rozhledny. Byla však postavena pouze základna věže se vchodem, kdy se arcivévoda přestal těšit přízni vídeňského dvora a odešel do Uher. Kníže, který stavbu zahájil zřejmě pro posílení svého vlivu ve Vídni, práce pozastavil a torzo věže poté stálo nad Tesařovem celých 40 let. Udržoval ji Horský spolek a turisté sem chodili pozorovat slunce. Zajímavé národností poměry této části hor se odrazily i na nedokončené rozhledně. Rozhlednu od knížete převzal Horský spolek a o 4 roky později byla dostavěná věž otevřena. Výhled z ní je opravdu krásný – za pěkného počasí můžete spatřit Krkonoše, Jizerské hory, ale i Zvičinu, Mužský, Bezděz, Ralsko a Lužické hory.

O Štěpánce se vypráví pověst, podle níž kníže Rohan stavbu zastavil na varování cikánky - hadačky, která mu předpověděla, že zemře brzy po dokončení věže. Roku 1892 byla rozhledna dokončena a kníže Rohan skutečně zemřel do měsíce poté...

Obliba 24 metrové rozhledny je po celou dobu její existence obrovská - s jejím obrázkem bylo vydáno rekordní množství pohlednic, její charakteristická silueta byla prezentována jako Rigi Jizerských hor, až do Kořenova se odtud jezdívalo na saních i lyžích. Poblíž Štěpánky tradičně stojí dřevěný stánek s občerstvením, zajímavý je i kamenný stůl s lavicí u jejího vchodu. Za věží lze najít trosky kamenného válečného kříže, který měl být údajně symbolickým místem zdejších nacistů za 2.světové války.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Rozhledna Štěpánka – Kořenov

Rozhledna Štěpánka – Kořenov

Rozhledna Štěpánka – Kořenov

Rozhledna Tanvaldský Špičák – Tanvald

Špičák (831 m n.m.) nad Tanvaldem je významným lyžařským centrem, na jehož vrcholu se nachází jedna z jizerskohorských rozhleden. Vrchol Špičáku láká k výletům celé rodiny.

Rozhledna Špičák byla otevřena 4. července 1909. Samotná věž je vysoká 18 m s vyhlídkovou plošinou ve výšce 14 metrů. K výhledu je nutné vystoupat 69 schodů, odměnou je nádherný kruhový výhled po celých Jizerských horách, přes Krkonoše a Černou studnici až po Ještědský hřeben.

K rozhledně na vrcholu Špičáku se pohodlně dostanete lanovkou z obce Jiřetín pod Bukovkou, která slouží lyžařům či turistům od roku 2003. Lanová dráha na Tanvaldský Špičák je v provozu v červenci a v srpnu od pátku do neděle. Jezdí v hodinových intervalech od 10:00 - 17:00 a vyveze vás přímo pod rozhlednu.

Z Jiřetína vede na vrchol také zelená turistická značka. Na vrcholu Špičáku je otevřena restaurace a občerstvení SKI Chata.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Rozhledna Tanvaldský Špičák – Tanvald

Rozhledna Tanvaldský Špičák – Tanvald

Rozhledna Tanvaldský Špičák – Tanvald

Skalní vyhlídka Muchov

Skalní vyhlídka Muchov

Skalní vyhlídka Muchov

Skalní vyhlídka Muchov

Smržovka

náměstí T. G. Masaryka 638, Smržovka 468 51

Tel.: +420 483 382 286

info.smrzovka@seznam.cz

www.smrzovka.cz

Smržovka

Na rozsáhlém území o rozloze 14,82 km2 se v údolí Smržovského potoka a říčky Kamenice rozkládá Smržovka. Město s bohatou sklářskou historií dnes protíná velké množství turistických tras, které umožňují důkladně prozkoumat zákoutí Jizerských hor. Návštěvníky městem provede vyhlídkový okruh značený modrým smržem. Nejlepší rozhled na město získáte z vyhlídky Finkstein nebo rozhledny Černá studnice. Odtud uvidíte např. technickou památku železniční viadukt nebo barokní kostel sv. Archanděla Michaela. Opomenout byste neměli ani křížovou cestu Petra Urbana, bývalé textilní továrny v Dolní Smržovce nebo tři městská muzea – místní historie v historické budově Zámečku, panenek a obrněné techniky. V zimě pak nadšené sportovce přivítá lyžařský vlek Filip, přírodní sáňkařská dráha nebo kluziště. Město a jeho spolky v průběhu roku pořádají nespočet kulturních i sportovních akcí, o kterých se podrobnější informace dozvíte na stránkách města.

 

MěÚ: náměstí T. G. Masaryka 600, 468 51 Smržovka

Tel.: +420 483 369 311, mestsky.urad@smrzovka.cz, www.smrzovka.eu

SmržovkaSmržovkaSmržovka

Tanvald

Krkonošská ulice 629, Tanvald 468 41

Tel.: +420 483 369 670-1

infocentrum@tanvald.cz

www.tanvald.cz

Tanvald

Turisticky velmi atraktivní město, které se nachází v oblíbené turistické oblasti. Město Tanvald o rozloze 1 244 ha s částmi Tanvald, Žďár, Horní Tanvald, Šumburk nad Desnou a Český Šumburk bylo původně dřevařskou osadou. První historickou zmínku o obci bychom hledali již v 16. století. Vývoj přispěl k tomu, že z malé osady, která čítala jen několik obyvatel, postupně vzniklo město, dnes už s 6 500 obyvateli. Město Tanvald si svou historickou spojitost s dřevařskou osadou připomíná dodnes, a to ve znaku obce. Město pro své občany dělá mnohé, můžeme zmínit například zrekonstruovanou nemocnici, vybudovaný penzion pro seniory či dům s pečovatelskou službou. V centru města stojí určitě za návštěvu secesní budova radnice, bohatě zdobená, která už má za sebou 100 let od svého vybudování. Největší podíl návštěvníků města Tanvald tvoří lidé vyhledávající sportovní aktivity a mající představu aktivně strávené dovolené. K tomuto účelu je město Tanvald jako stvořené a na takový nápor návštěvníků je dobře připraveno velkou kapacitou ubytovacích i stravovacích zařízení. Vzpomeňme třeba městský multifunkční stadion, víceúčelový areál – autokemp Tanvaldská kotlina, lyžařské středisko Špičák, kde jsou v provozu dvě lanové dráhy a 8 km cyklistických trailů. Tanvald je také ideálním výchozím bodem pro návštěvu přilehlých center zimních sportů v Jizerských horách a Krkonoších. Na své si zde přijdou i kulturně založení návštěvníci. Pro milovníky kinematografie se nabízí kino Jas Járy Cimrmana i s tradičním podzimním festivalem amatérského filmu HAF a celou řadou divadelních i hudebních představení amatérských i profesionálních umělců.

 

MěÚ: Palackého 359, 468 41 Tanvald

Tel.: + 420 483 369 511, meu@tanvald.cz, www.tanvald.cz

TanvaldTanvaldTanvald

Tanvaldsko

Místa s tradicí

Jizerské hory jsou tradičním krajem skla a bižuterie. Vedle sklářského průmyslu se zde rozvíjel i textilní průmysl a strojírenství a zasloužily se o to, že byl zdejší kraj během 19. a 20. století jednou z nejprůmyslovějších oblastí Česka. O zlaté době sklářství, které má v Jizerkách tradici již od 14. století, vypráví stálé expozice několika muzeí. Můžeme je navštívit například v Harrachově, Desné, Smržovce, v osadě Jizerka a Josefově Dole. 

Místo na konci civilizace

Stopy sklářů najdeme i v jedné z nejkrásnějších horských osad. Osada Jizerka je se svými zhruba dvaceti horskými chalupami rozsetými mezi rašeliništěm Malá jizerská louka a čedičovým vrchem Bukovcem nejvýše položenou osadou Jizerských hor. Dle historických pramenů zde žili čeští osadníci, lovili ryby v Jizeře a pojídali zpěvné ptáky. Poté ji osídlili dřevorubci a ve chvíli, kdy se tu objevily první drahokamy, zaujala Jizerka především sběrače drahých kamenů. Největší rozkvět jí ale přineslo vybudování sklářské hutě Franzem Riedelem v 19. století. Chceme-li se přiblížit časům minulým, stačí se v Jizerce vydat na menší exkurzi. Původní obydlí huťmistra se nacházelo v  nádherně zrekonstruovaném Panském domě, který dnes patří mezi chráněné kulturní památky. Pár kroků odsud najdeme i Muzeum Jizerských hor, legendární chatu Pyramidu či tzv. Sklárnu, postavenou v roce 1866. Jizerka je významnou turistickou křižovatkou, poskytující ideální terén jak pro pěší turistiku, tak horskou cyklistiku. V zimě si nádherná horská zákoutí a sněhobílá panoramata mohou vychutnat i běžkaři. 

Na výlet zubačkou

Kdo by nemiloval výlety vlakem. Na jeden z těch nezapomenutelných se můžeme vydat „Kořenovskou zubačkou“ nebo také „Polubenkou“, jak místní nazývají jedinou a nejstrmější ozubnicovou železnici v Česku. Ta na Tanvaldsku slouží již od roku 1902, v roce 1992 byla prohlášena za kulturní památku. Z původně 59 kilometrů dlouhé rakousko-pruské spojnice mezi Tanvaldem a Hisrchbergem se zachovalo pouhých 12 km, které dnes nabízejí turistům jedinečný zážitek na trase Tanvald– Harrachov. Na cestu vlakem se ale musíme kromě dobré svačiny vyzbrojit i kusem odvahy! Čeká nás totiž překonání výškového rozdílu 235 metrů a temných chvilek uvnitř pěti tunelů, z nichž nejdelší měří téměř jeden kilometr. Tím ale dávka adrenalinu nekončí. Z památkově chráněného kořenovského nádraží, kde můžeme navštívit Muzeum ozubnicové dráhy, pokračuje železnice přes 26 metrů vysoký most nad řekou Jizerou, kterým přechází z Jizerských hor do Krkonoš. Za náštěvu také stojí Výtopna v areálu železničního nádraží v Kořenově, kde dnes sídlí Muzeum historických železničních vozidel. 

Kraj opředený legendami

Tanvaldsko ukrývá nespočet nádherných a turisticky vyhlášených míst. Dobrodružná cesta s kapkou tajemství nás čeká na 16 kilometrů dlouhé Palackého stezce, kde peřejnatým údolím řeky Kamenice doputujeme až na zříceninu hradu Návarov. Podivné jméno hradu vysvětluje jedna z  legend o krásné Ludmile, dceři hraběte Frýdlantského, který se ji rozhodl provdat za urozeného rytíře. Ludmila, aby zabránila nechtěnému sňatku, nadobro zmizela se svým panošem Jindřichem. I sám hrabě putoval tímto krajem, toužíc najít svou dceru, až se jednoho dne dal na cestu do hlubokých a neznámých lesů. Po temné noci uviděl v ranním úsvitu před sebou tajemný hrad s  opuštěným nádvořím, kde u ohně s dítětem v náručí vařila krásná Ludmila hrachovou kaši a touto „návarou“ otce pohostila. Nakonec se hrabě Frýdlantský usmířil i s Jindřichem a nechal jim vystavět honosný hrad, jemuž dal jméno Návara. Dnes na místě bájného hradu najdeme jen jeho zříceninu, ale i přesto je stále mytickým místem, které návštěvníkům vypráví kus své historie. 

Okénko k sousedům

Jen těžko bychom hledali postavu opředenou tolika mýty a pověstmi jako J. J. A. E. Kittel. Vlastnímy jménem Jan Josef Antonín Eleazar se narodil v roce 1704 v horské vísce na pomezí Jizerských hor a Krkonoš, dnešní Krásné. Pocházel z rodiny s dlouhou ranhojičskou tradicí, a ačkoliv sám nevystudoval lékařství, stal se velmi úspěšným léčitelem. Jeho úspěchy v léčbě bylinkami, věhlas i majetek daly nakonec vzniknout mnoha legendám. Traduje se v nich, že doktor Kittel zaprodal svou duši ďáblu výměnou za to, že bude moci vyléčit jakoukoliv nemoc. Dnes se patrně nedozvíme, zda byl doktor Kittel opravdu šarlatán. Je ale jasné, že svou dobrou vůlí a čistým srdcem zanechal velkou stopu v celém kraji. A aby se na jeho dobré skutky nezapomnělo, vzniklo na Krásné-Pěnčíně Kittelovo muzeum, kde navzdory času bude žít dál.

TanvaldskoTanvaldskoTanvaldskoTanvaldskoTanvaldskoTanvaldsko

Velké Hamry

Město ležící v nadmořské výšce 419 m, s řekou Kamenicí, která protéká středem města a rozděluje ho na dva břehy. Název města Velké Hamry prošel jistým vývojem, od roku 1914 je užíván, jak ho známe dnes. Stejným vývojem prošlo i město, co se velikosti a počtu obyvatel týká. Z malé obce povýšilo na městys a v roce 1968 se stávají Velké Hamry městem, dnes s 2 650 obyvateli. Město má hranice se Šumburkem, Haraticemi, Plavy a Zásadou. Na severozápadě pak se Smržovkou a na severu malou částí s Tanvaldem. Kouzlo městu dodávají památné kulturní objekty, kterých se zde nachází několik. Jmenujme třeba kostel svatého Václava, kapli svaté Anny, pomník padlým či památník Svárovské stávky. Hodně z těchto památek je spjato s osudy lidí, kteří ve Velkých Hamrech dříve žili. Přístup místních obyvatel k těmto památkám je velmi lidský a oduševnělý. Město je připraveno na turistický ruch dokonale, v okolí najdeme různorodá stravovací i ubytovací zařízení přes penziony, hotely, kempy nebo si můžete pronajmout víkendovou chatku. Všeho dle libosti. Pokud jste návštěvník zvídavý a dychtivý po vzdělání, vaše touhy jistě uspokojí bohatě vybavená městská knihovna nebo některé z muzeí. Navštívit můžete muzeum obnovitelných zdrojů energie, kde se vám naskytne pohled na principy fungování vodní elektrárny či solárních panelů. Muzeum socialistických vozů vám pak umožní jedinečný pohled na vozy z let minulých. Ptáte se, jak aktivně strávit čas ve Velkých Hamrech? No přece v bikeparku, kde si můžete zařádit na kole nebo se třeba podívat na cyklonadšence, prohánějící se po trati. A že podívaná je to parádní.

 

MěÚ: Velké Hamry 362, 468 45 Velké Hamry

Tel.: +420 483 369 811, podatelna@velke-hamry.cz,  www.velke-hamry.cz

Velké HamryVelké HamryVelké Hamry

Vila Schowanek – muzeum místní historie – Jiřetín pod Bukovou

Muzeum se nachází ve zrekonstruované luxusní vile Johanna Schowanka, zakladatele firmy na výrobu dřevěných perel a hraček, nyní firmy na výrobu dřevěných hraček Detoa. Expozice vám ukáže tradiční řemesla regionu, truhlářskou výrobu s expozicí hraček, historii výroby lyží a přírodu regionu.

Vila je dílem význačného jabloneckého architekta Roberta Hemmricha (1871-1946). Byla postavena v roce 1908 a následně v 30. létech minulého století přestavěna do současné funkcionalistické podoby. Vila Schowanek slouží dnes jako muzeum firmy Schowanek s více než 100letou tradicí, kterou založil a úspěšně vedl Johan Schowanek. Je to však i místo konání různých výstav, setkání a koncertů.

Schowankova luxusně zařízená vila byla obklopená rozlehlým parkem se skleníkem, bazénem a vodotryskem a ve své době soutěžila s přepychem vily libereckého barona Liebiga. Dodnes se zachovaly četné mramorové krby, dřevěné podlahy, okenní barevná vitráž, obklady stěn ze vzácných dřev či mramoru, kazetové stropy s dobovým osvětlením a řada dalších zdobných prvků. Perlou Schowankovy vily je zimní zahrada zdobená mramorem a broušenými skly v oknech vsazených do olověných vitráží.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Vila Schowanek – muzeum místní historie –  Jiřetín pod Bukovou

Vila Schowanek – muzeum místní historie – Jiřetín pod Bukovou

Vila Schowanek – muzeum místní historie –  Jiřetín pod Bukovou

Vodopády Jedlový Důl – Josefův Důl

Vodopády Jedlové patří mezi nejatraktivnější turistické cíle Jizerských hor. Nejvyšší stupeň vodopádů je vysoký 5 metrů a při průtoku 200 litrů za sekundu nabízí skutečně atraktivní podívanou. Kouzlo vodopádu umocňuje téměř dokonale svislý profil.

Horská bystřina Jedlová překonává v Jedlovém dole, nedaleko obce Josefův Důl, na vzdálenosti půldruhého kilometru převýšení téměř 200 metrů soustavou tůní, skalních prahů, peřejí a vodopádů. Největší a nejkrásnější z těchto vodopádů je takzvaný Velký vodopád Jedlové. Nachází se v horní části doliny a tvoří jej kaskáda tří vodních stupňů, jimiž potok překonává mohutné žulové prahy.

Díky svislému profilu skalního podkladu vodopádu, vytváří nejvyšší pětimetrový vodopád ukázkovou parabolu. Dvanáct metrů pod ním je další třímetrový stupeň, který již nemá tak výraznou přepadovou hranu a v jeho spodní části se hromadí kameny. Průtok v bystřině kolísá v závislosti na roční době. Nejpůsobivěji vodopády vypadají na jaře, kdy se přes ně s mocným hukotem valí každou vteřinu hektolitry vody.

Kolem vodopádů prochází modrá turistická značka z Josefova Dolu. Přes oblast Jedlového dolu a kolem vodopádů byla vyznačena naučná stezka. Je 2 km dlouhá, vede krásným sevřeným údolím říčky Jedlová. Na 9 zastaveních se seznámíte s přírodními hodnotami rezervace - zbytky původních přirozených jedlo-bukových porostů s významnými rostlinnými a živočišnými druhy, skalními útvary a vodopády.

Josefodolská přehrada je největší a zároveň nejmladší přehradou v Jizerských horách. Sestává se ze dvou sypaných hrází s výškou 43 m a délkou okolo 720 m. Obě hráze poskytují ideální podmínky in-line bruslařům.

Stavba pochází z let 1976 - 1982. Má dvě sypané hráze, které zadržují 23 milionů m3 vody. Nádrž je zásobárnou pitné vody pro Jablonec, Liberec a Českolipsko. Voda proudí štolou do úpravny v Bedřichově. Kousek od hráze stojí 60 metrů vysoká věž, na jejímž vrcholu jsou strojovny. Přístup do horní strojovny je po ocelové lávce dlouhé 150 m. Větší část věže je ukryta pod hladinou přehrady. Od této věže také vede podzemní štola v délce 2440 metrů, která se táhne až sto třicet metrů pod horským hřbetem a ústí v úpravně vody v Bedřichově.

Do bezprostředního okolí přehrady turisté přístup nemají, přesto je jejich vítaným cílem, a to hlavně díky nádhernému okolí a dobře upraveným přístupovým cestám, které často vyhledávají i cyklisté. Nejblíž se k přehradě dostanete pouze na hráze, dlouhé zhruba 700 metrů. V okolí nádrže vede několik turistických a cyklistických tras, které stojí za to projít či projet. Pohled na tak velké vodní dílo je nezapomenutelný.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Vodopády Jedlový Důl – Josefův Důl

Vodopády Jedlový Důl – Josefův Důl

Vodopády Jedlový Důl – Josefův Důl

Vodopády na Černé Desné – Desná

Koryto Černé Desné je plné typických peřejí, kaskád, kotlů a především větších či menších vodopádů, které vodní proud vymodeloval do fantaskních tvarů. Cestu k nim si lze naplánovat v rámci pěšího výletu z Desné po červené na soušskou přehradu a zpět po modré (tj. ve směru proti proudu). Postupně minete vodopád Plotnový, za kterým následuje vodopád Dlouhý, Bukový a nakonec i Hrncový. Černá Desná má v tomto úseku značný spád. Převýšení na chráněném 100metrovém úseku činí asi 600 metrů.

Pro putování po Jizerských horách je ideální využít Jizerky Card, kterou lze získat ve vybraných ubytovacích zařízeních při ubytování na dvě a více nocí nebo ji zakoupit v turistických informačních centrech. Kartu lze také koupit v informačních centrech v Jizerských horách, Tanvaldě, Albrechticích v Jizerských horách a Bedřichově.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Vodopády na Černé Desné – Desná

Vodopády na Černé Desné – Desná

Vodopády na Černé Desné – Desná

Vyhlídka Terezínka – Tanvald

Vyhlídková skála na úbočí hory Muchov byla v roce 1853 upravena jako zděná vyhlídka se schodištěm. Nachází se u města Tanvald ve východní části Černostudničního hřbetu.

Z Tanvaldu je dobře přístupná po červeně značené turistické trase. Z Terezínky je krásný výhled nejen na Jizerské hory. V roce 2014 začala rekonstrukce vyhlídkové plošiny, kterou tvoří podezdívka ze žulových kvádrů. V rámci rekonstrukce byly opraveny pohledové stěny, přístupové schodiště a střešní konstrukce. Venkovní fasáda byla vyčištěna a vyspárována.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Vyhlídka Terezínka – Tanvald

Vyhlídka Terezínka – Tanvald

Vyhlídka Terezínka – Tanvald

Výtopna – Kořenov

Kořenovská výtopna byla vybudována v roce 1903 jako součást technického zázemí ozubnicové železniční tratě z Tanvaldu do Kořenova a dále do Hirschbergu v Dolním Slezsku (dnes Jelenia Góra).

Svému účelu sloužila do roku 1987, kdy se pod tíhou sněhu zřítila střecha. Nevyužívaný objekt od té doby chátral.

Celková obnova výtopny proběhla mezi srpnem 2015 a červencem 2016 podle návrhu Ivana Lejčara, který vycházel z původních plánů a výkresů.

Obnova proběhla s respektem k historické hodnotě a původnímu účelu stavby, byť za použití konstrukčních metod soudobého stavitelství, a z pohledu památkové péče jde jednoznačně o pozitivní krok, který zanikající objekt fakticky zachránil.

Díky provedeným úpravám stavba zároveň nalezne nové uplatnění – bude sloužit pro remizování historických kolejových vozidel Železniční společnosti Tanvald, dosud odstavených v nevyhovujících podmínkách pod širým nebem. Čtyři z těchto vozidel, dvě motorové ozubnicové lokomotivy a dva motorové vozy, jsou přitom kulturními památkami. Dojde tak k opětovnému provázání funkce objektu s jedinou ozubnicovou tratí v České republice.

V soutěži Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro získal vlastník l ocenění symbolizované stříbrnou plaketou, právě za záchranu této technické památky.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Výtopna – Kořenov

Výtopna – Kořenov

Výtopna – Kořenov

Zámeček Smržovka

Muzeum místní historie. Muzeum je umístěno v půdních prostorách Zámečku. V expozici najdete dobové předměty, fotografie a mapy, zapůjčené či darované jak místními obyvateli, tak přáteli Smržovky. Představuje historický vývoj města, poukazuje na zajímavá místa a stavby, připomíná významné osobnosti Smržovky. Součástí výstavy jsou i předměty denního použití, sportovní výstroj apod. Expozice přibližuje vývoj města Smržovky a život jeho obyvatel v historickém kontextu. Není opomenut ani místní průmysl a kultura. Prostor je, s ohledem na využití dosud nezveřejněných dokumentů a exponátů, obměňován nejčastěji u příležitosti místních výročí a oslav.

(zdroj: www.smrzovka.cz)

Zámeček Smržovka

Zámeček Smržovka

Zámeček Smržovka

Zámek Návarov

Zámek Návarov, který se nachází ve vsi Návarov, části obce Zlatá Olešnice, získal svůj název od nedalekého hradu Návarov a je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zámek Návarov nechala v letech 1664-1666 v barokním stylu postavit Marie Angela Nounkelová.

Na výstavbu zámku bylo použito zdivo z hradu Návarov, který byl v roce 1644 na příkaz pražského místodržícího pobořen. Původní barokní panské sídlo se skládalo z mnoha objektů, obklopujících hospodářské nádvoří, které byly doplněny romantickým parkem s altánem a zelinářskou zahradou. Zámek byl od svého vzniku několikrát rekonstruován. První rekonstrukce proběhla v roce 1895, rekonstrukce byla nutná, protože byl zámek v roce 1775 poškozen při selské rebelii a roce 1827 vyhořel. Další rekonstrukce proběhly v roce 1925 a koncem 20. století. Po sérii požárů a přestaveb v průběhu existence zámeckého areálu ztratily budovy zámku s výjimkou altánu i poslední zbytky barokních fasád a řada objektů v areálu časem podlehla destrukci.

Když areál zámku získali do vlastnictví manželé Turkovi, byl v havarijním stavu. Ti se rozhodli celý areál zrekonstruovat a vrátit ho do jeho barokní podoby. Po rekonstrukci, která trvala od roku 2013 do roku 2017, zámecké nádvoří opět získalo pravidelnou barokní kompozici, jíž vládne zámek s odpovídající nově vytvořenou fasádou. Při obnově budovy zámku byla obnovena i zámecká kaple, které byla restaurátorským zásahem navrácena podoba z období vrcholného baroka. Cézury po nedochovaných budovách zprostředkovávají průhledy do okolní krajiny.

Romantický park s dominující budovou altánu tvoří intimní zónu za zámeckou zdí. Hospodářská louka a obnovený sad se zelinářskou zahradou opět slouží k drobnému zemědělství. V rámci obnovy byly čtyři budovy zcela zrekonstruovány, dvě rekonstruovány a podstatně dostavěny, a tři objekty byly vystavěny nově. 

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Zámek Návarov

Zámek Návarov

Zámek Návarov

Zásada

Městys Zásada, kterému se přezdívalo Malá Paříž, se nachází na jižním okraji Jizerských hor. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1356 a nyní  zde žije asi 885 obyvatel. Mezi pamětihodnosti obce patří socha sv. Jana Nepomuckého a druhá největší kaple v Čechách – kaple svatého Prokopa, vedle které stojí 200 let starý památný dub. Obcí  vede naučná stezka „K mokřadu Zásada“, na které můžete objevit třeba vachtu trojlistou. Své mládí v obci prožil i známý český herec Michal Pavlata.

 

ÚM: Zásada 188, 468 25 Zásada

Tel.: +420 483 385 188, sekretariat@zasada.cz, www.zasada.cz

Zásada

Zlatá Olešnice

Zlatá Olešnice se rozkládá podél potoka Zlatník a poprvé je v písemných pramenech zmiňována v roce 1033, kdy zde byl podle některých zpráv vybudován první křesťanský kostelík. V obci nyní žije 497 obyvatel. Mezi historické památky obce patří zřícenina hradu Návarov, kostel sv. Martina v pozdně barokním stylu z let 1780–84, sousoší Piety a rodný dům spisovatele Antala Staška. Pro vyznavače letních i zimních sportů je obec Zlatá Olešnice dobrou volbou, pro nadšené lyžaře je připraven lyžařský vlek přímo v obci. Stejně kvalitní je i nabídka aktivit pro příznivce cykloturistiky, kteří mohou využít třeba Cyklostezku Járy Cimrmana. Bohatou nabídku obec poskytuje i v oblasti kultury, každoročně pořádá několik akcí pro své občany či návštěvníky obce.

 

OÚ: Zlatá Olešnice 172, 468 47 Olešnice

Tel.: +420 483 769 190, ou@zlata-olesnice.cz, www.zlata-olesenice.cz

Zlatá Olešnice

Zřícenina hradu Návarov – Zlatá Olešnice

Hrad Návarov stával vysoko nad soutokem potoka Zlatníka s říčkou Kamenicí a býval středem rozsáhlého panství, které sahalo hluboko do nitra Jizerských hor. Pevnost sloužila až do 17. století, než ji úmyslně zbořilo císařské vojsko.

Hrad Návarov, postavený na začátku 14. století, stával vysoko nad soutokem potoka Zlatníka s říčkou Kamenicí a býval středem rozsáhlého panství, které sahalo hluboko do nitra Jizerských hor. Přístup k němu byl možný jen z jižní strany šíjí, vedoucí na vlastní skalní ostroh , kterou chránily tři hluboké příkopy vytesané do skály. Za prvním příkopem a hradbou s dvěma baštami se vcházelo do předhradí, z jehož budov se nedochovaly žádné zbytky. Za předhradím byl přístup do hradního areálu chráněn příkopem, valem a opět příkopem - vlastní hrad stál na mohutném skalním ostrohu, spadajícím takřka svisle dolů ke Kamenici. Téměř nedobytná pevnost si ponechala svůj význam až do poloviny 17. století, kdy jej schválně pobořila císařská armáda.

Hrad vlastnila řada majitelů ze známých šlechtických rodů - nejprve to byli Markvartové, Valdštejnové, v 15. století je hrad v držení krále Jiřího z Poděbrad. V roce 1452 tak získává od krále celé návarovské panství Mikuláš Zajíc z Házemburka. V roce 1622 po konfiskaci smiřických statků se stává majitelem Albrecht z Valdštejna, který postupuje tento majetek roku 1627 Gertrudě de Lamotte. Konec hradu znamenalo období 30leté války, kdy hrad roku 1643 obsadili Švédové. Ti si z něj udělali výhodnou základnu z níž se vydávali plenit široké okolí. Až po několika měsících se podařilo císařskému vojsku hrad získat zpět. Aby se znovu nestal opěrným bodem nepřátel, byl na rozkaz císaře Ferdinanda III. roku 1644 pobořen. Do dnešních dnů se tak dochovaly jen mohutné ruiny bývalého věžovitého paláce, část štítové zdi s neporušenou krajní baštou, zbytky zdí a stopy po sklepeních.

Údolí Kamenice a zříceniny hradu Návarov jsou zpřistupněny červeně značenou Palackého stezkou vedoucí z Podspálova do Tanvaldu. Když sejdete od hradu dolů k řece Kamenici, narazíte na dům, kde bývala hospoda, ve které visel obraz, na kterém je možné shlédnout pravděpodobný vzhled hradu v době jeho slávy.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Zřícenina hradu Návarov – Zlatá Olešnice

Zřícenina hradu Návarov – Zlatá Olešnice

Zřícenina hradu Návarov – Zlatá Olešnice

Železniční most přes řeku Jizeru

Železniční most přes řeku Jizeru

Železniční most přes řeku Jizeru

Železniční most přes řeku Jizeru

Železniční viadukt – Smržovka

Jeden z nejkrásnějších železničních viaduktů v České republice. Již za hlavním smržovským nádražím je hluboké údolí, které viadukt přemosťuje. Nabízí se oku lahodící pohled na výjimečnou vyváženost umělé stavby s okolní krajinou.

Stavba byla zahájena v roce 1893 a dokončena v roce 1894. Použita byla kvalitní žula splňující potřebné nároky pevnosti a vzhledu. Kvalitu práce tehdejších stavitelů, zkušených italských mostařů a tunelářů, prokázal čas. První oprava viaduktu od jeho uvedení do provozu proběhla v roce 2008.

Viadukt má celkem 9 otvorů přemostěných půlkruhovými kamennými klenbami a jeho délka včetně opěr je 123,5 metru. Vlastní přemostění je 116,5 metru a výška 26,5 metru. Volná výška nad terénem je 23,25 metru, nad silnicí 21,4 metru, nad vodotečí 23,5 metru.

Vzdušné vedení je pod klenbou číslo 3. Viadukt nesoucí kolejové lože má šířku k ose koleje 4,9 metru a poloměr 180 m.

(zdroj: www.kudyznudy.cz)

Železniční viadukt – Smržovka

Železniční viadukt – Smržovka

Železniční viadukt – Smržovka