Anglický park zámku Dobříš

Historie parku

Od nepaměti bylo okolí Dobříšska pro své husté lesy plné zvěře vyhledávaným místem odpočinku českých králů. Panovník si dokonce při prodeji panství do rukou Mansfeldů (r. 1630) vymínil právo lovu na černou a červenou zvěř a z tohoto důvodu byla také zřízena obora Královská stolice. Volně žijící zvěř se lovila v okolních lesích, potěšení ovšem poskytoval i lov bažantů v bažantnici. A právě z panské bažantnice nechal Rudolf Josef Colloredo-Mannsfeld, syn Františka Gundakara Colloreda a Marie Isabelly Mansfeldové, vytvořit anglický park. Přesná doba založení dobříšského anglického parku není známa, ale kolorovaná mapa od Ad. L. Stoczka z roku 1815 svědčí o tom, že v tomto roce byl již dobudován (mohlo se jednat i o nákres, podle kterého měl být budován). Jiný zdroj uvádí, že park podle anglického vzoru vznikal mezi lety 1790 – 1800. V parku byly v 19. století vybudovány vyhlídky a v duchu romantické architektury i tři umělé jeskyně. Procházet se dalo po řadě stezek, některé byly dokonce upravené pro kočáry.

Obecná geografie

Anglický park má rozlohu necelých 30 ha, rozkládá se na východním a západním břehu Huťského rybníka a je protínán Sychrovským potokem. Jihozápadním směrem se táhne až k silnici do Borotic a jihovýchodně se jím dá přes Čertův most projít až do vsi Stará Huť. Terén je značně svažitý, porostlý převážně domácím stromovým porostem obohacený o některé cizokrajné dřeviny. Severní část má lužní charakter s drobnými lesíky. 

Fauna a flóra

Stromový porost parku je složen převážně z listnatých stromů domácího původu, později byl obohacen o stromy cizokrajné. V západním cípu parku najdeme 19 metrů vysoký a asi 400 let starý dub letní s obvodem kmene 530 cm. Z přírodovědného hlediska je anglický park unikátní v množství jednotlivých ekosystémů a v rozmanité druhové skladbě. Nachází se tu společenstva hercynských dubohabřin, suťových lesů, středoevropské bazilní teplomilné doubravy, suché acidofilní doubravy, acidofilní suché trávníky a vlhké pcháčové louky. Dne 29. července 2013 byl dobříšský park prohlášen přírodní památkou a byl zapsán na seznam chráněných území NATURA 2000. Předmětem ochrany je především vzácný brouk páchník hnědý (Osmoderma eremita). Ten často žije v dutinách starých dubů. Co se týče chráněných druhů, nalezneme zde dva druhy tesaříků, zlatohlávka tmavého, užovku hladkou. Z chráněných rostlin zde roste například bělozářka větevnatá, česnek chlumní, jetel alpínský, ostřice trsnatá či rozrazil klasnatý. V parku najdeme mnoho neobvyklých druhů stromů.


Náhon

Celým anglickým parkem se táhne náhon vedoucí k bývalému mlýnu na východní straně zámku. Bývalý zámecký mlýn byl stejně jako pivovar a několik dalších budov východně od zámku zbořen v roce 1879. Koryto náhonu prochází podél západního břehu potoka a v současnosti končí u zámecké vodárny, kde voda z něj původně poháněla mlýnské kolo a za pomoci trkače napájela bazén u oranžérie a dále byla voda používána k závlaze celého francouzského parku. V budoucnu se opět uvažuje o napojení náhonu na zdroj vody z Chotobušské nádrže.

Vodárna

Dle archivních pramenů pochází objekt zámecké vodárny z druhé poloviny 18. století. Vodárna byla postavena jako technologický čerpací objekt vody z Huťského rybníka pro potřeby napájení bazénu v anglickém parku, který slouží jako akumulační nádrž pro provoz kaskádové fontány Napájení Heliových koní ve francouzském parku. Objekt vodárny se skládá ze dvou místností. V polovině dvacátého století byla provedena razantní oprava, která spočívala především v rekonstrukci terasy, balustrád a omítek. Další obnova vodárny proběhla v letech 2014–2016.



Anglický park zámku DobříšAnglický park zámku DobříšAnglický park zámku DobříšAnglický park zámku DobříšAnglický park zámku DobříšAnglický park zámku DobříšAnglický park zámku DobříšAnglický park zámku DobříšAnglický park zámku Dobříš

Bývalé divadlo

Budova bývalého zámeckého divadla

Při vstupu do parku vidíme po pravici budovu původního divadla, v pozdějších letech adaptovanou na byty. Novou budovu realizoval knížecí bauwerk pod vedením zednického mistra Františka Josefa Moravce a potřebné vnitřní vybavení zhotovil truhlářský mistr Josef Kopáček (1790 – 1829).

Bývalé divadlo

Čertův most

Dominanta anglického parku, přes kterou se dá dojít až do Staré Huti, byla postavena v roce 1864. Název Čertův dostal most zřejmě kromě pověsti také podle materiálu, ze kterého je zhotoven. Most dlouhý 36 metrů a široký 6 metrů byl postaven ze strusky neboli odpadu při zpracování železné rudy v nedaleké Staré Huti. Jeho velmi černý povrch díky jedinečně použitému materiálu vytváří až tajemný dojem. Výškou 7,1 metrů překonává terénní nerovnost s absencí vodního toku, což na jeho tajemnosti přidává. 

Pověst o Čertově mostě

S Čertovým mostem je spjato několik legend, z nichž ta nejznámější vypráví o ševci Hanouskovi, který se jednoho dne vracel do Staré Huti z nedaleké vesnice Svaté Pole, kde odevzdával hotové boty místnímu sedlákovi. V jednu chvíli zakopl o kořeny stromů a z kapsy se mu rozkutálely všechny peníze, které si ten den vydělal. „Čert aby to mé řemeslo vzal!“ začal spílat a v tu chvíli se před ním objevil neznámý muž, který mu poztrácené peníze vrátil. „Volal jsi mne, přišel jsem. Tvé řemeslo převezmu také, jak sis přál. Nemusíš nic dělat a boty budou ušité a tvé řemeslo dobře odvedené. Za to mi za rok podepíšeš list, kterým mi upíšeš svoji duši,“ řekl a zmizel. Od té doby Hanousek k verpánku nesedl, každý týden nosil domů sáček zlaťáků a jeho žena nevěděla, co si má o tom všem myslet. Když se přiblížila doba úmluvy, Hanousek byl čím dál zachmuřenější a jal se přiznat své ženě, že se upsal peklu. Žena přemýšlela a povídá: „Počkej, snad nad tím pekelníkem nějak vyzrajeme!“ Toho rána, kdy měl švec s čertem schůzku, mu dala kropenku se svěcenou vodou a poradila, aby s ní pekelníka pokropil a čertovskou smlouvu, kterou má podepsat, aby před ním roztrhal. Hanousek byl rád za dobré rady. Učinil jak žena řekla a svárům pekla unikl. Most nad údolím, kde se s čertem potkal, se dodnes nazývá Čertův.

Čertův mostČertův most

Hrad Vargač

Ve 14. století měla Dobříš význam hlavně jako lovecké sídlo českých králů z rodu Lucemburků. Po roce 1340 zde dal panovník Jan Lucemburský vybudovat hrad, na kterém později sídlil úřad nejvyššího královského lovčího. Po majetkově právní stránce byla Dobříš od roku 1422 zástavním zbožím a vystřídala se zde celá řada tzv. zástavních držitelů. V polovině 16. století se habsburští panovníci rozhodli vytvořit si ve středních Čechách souvislou doménu, a tak bylo dobříšské panství ze zástavy vyplaceno. Převod zpět do královského držení znamenal i zjištění stavu panství, ze kterého se dozvídáme, že zde byl opuštěný, správy schopný hrad a pod ním dvůr ze dřeva, kde se bydlelo. Finanční výdaje třicetileté války donutily panovníka k prodeji dobříšského panství. Převod byl zanesen do zemských desek dne 14. června 1630 a novým majitelem se stal nejvyšší královský lovčí a stolník Bruno Filip, hrabě z Mansfeldu. Prodejní cena byla 40 000 zlatých. Jeho syn František Maxmilián Mansfeld provedl opravu sídla (1676) včetně opravy hradu, kterou provedl příbramský stavitel Jiljí Ceser (Cesaroni). V roce 1720 postihl Dobříš ničivý požár, při kterém vyhořel jak hrad Vargač, tak i šlechtické sídlo pod ním (v místech dnešního zámku). Nynější budova hradu se dále traduje jako sýpka, od padesátých let minulého století slouží jako skladiště. Dřevěné sýpkové konstrukce byly nahrazeny a interiéry nebyly dosud uspokojivě památkově probádány. Objekt se dnes nachází v soukromém vlastnictví a nepatří majiteli zámku Dobříš. Středověké fragmenty jsou zřejmé u ohradních a obvodových zdí, jinak je budova už novověkého původu.

Hrad Vargač

Huťský rybník

Je-li řeč o dobříšských rybnících, počítáme mezi ně vedle Huťského také rybníky Papež a Koryto. První zmínka svědčící o jejich existenci pochází z období po husitských válkách. V té době bylo dobříšské panství v držení pánů z Kolovrat, kteří na Dobříši 27. srpna 1444 hostili krajské jednání šlechty. To mělo rozhodnout o tom, kdo bude fakticky vládnout za nezletilého Ladislava Pohrobka. Písemný důkaz o existenci rybníků přichází o rok později, 24. června 1445, kdy došlo v důsledku povodně k protržení hrází, zaplavení obydlených částí a voda dle záznamů odnášela celé chalupy. Po husitských válkách se země nacházela v politické i ekonomické krizi. Otázka, která byla v roce 1444 projednávána i na hradě v Dobříši, byla nakonec vyřešena tím, že se stal zemským správcem Jiří z Poděbrad. Jeho vláda byla typická snahou o prolomení izolace českých zemí prostřednictvím obratné diplomacie. Na domácím poli se snažil o konsolidaci poměrů a obnovu hospodářství, ke které přispělo mimo jiné právě rybníkářství. Huťský rybník byl v minulosti užíván často k účelu bruslení. Ze zápisu v kronice víme, že zamrzlá plocha zálivu rybníka u zámku byla v lednu 1903 upravena pro bruslaře. 12. února 1947 se odehrálo utkání v ledním hokeji mezi SK Dobříš a polským národním mužstvem, které bylo v Praze při příležitosti mistrovství. Dle kronikáře utkání sledovalo 1200 diváků, což je vysoké číslo s ohledem na to, že v roce 1947 byl počet obyvatel Dobříše jen 4130.

Ondatra v Huťském rybníce

Poslední kníže z rodiny Colloredo-Mannsfeld Josef (nar. 1866) podnikal během svého života rozličné dobrodružné cesty, lovil v Súdánu africkou zvěř a nedlouho po prvním sňatku (1905) podnikl se svou první manželkou cestu přes Paříž do Ameriky, kde navštívili mimo jiné New York, Niagarské vodopády a Aljašku. Z cest přivážel cenné lovecké trofeje, ale i různé exempláře cizokrajné flóry a fauny. Na šest párů exotických ondater nechal v roce 1906 vysadit do Huťského rybníka. Zvířata se zde velmi rychle množila. Zprvu dokonce nekontrolovatelně a nechtěně. Jejich chov se z Dobříše rozšířil do celé střední Evropy. Místní noviny tohoto živočicha označovaly „severoamerická myš bobří velikosti křečka“.



Huťský rybníkHuťský rybníkHuťský rybníkHuťský rybník

Minizoo zámek Dobříš

Studánka Dobříšský park

Studánka Dobříšský park

Tritonova fontána

Zámecká oranžerie

Zámek Dobříš

Zrekonstruovaný můstek